Vratislav Effenberger
1923 - 1986
česká
not rated
My rating
Vratislav Effenberger (22. dubna 1923, Nymburk – 10. srpna 1986, Praha) byl český teoretik, básník, prozaik, dramatik a esejista.
Narodil se v rodině stavebního inženýra. Po krachu otcova podniku v roce 1931 se rodina v roce 1932 přestěhovala do Prahy. Zde studoval v letech 1938–1939 English Institute a za války Státní průmyslovou školu, obor chemie. Po maturitě v roce 1944 pracoval v Baalfilmu (výroba reklamních filmů) a od roku 1946 v Čs. filmovém ústavu. Současně studoval při zaměstnání Vysokou školu chemicko-technologickou a dějiny umění a estetiku na FF UK (absolvoval 1948). V roce 1947 spolu s Karlem Teigem a Karlem Hynkem obnovil československou surrealistickou skupinu.
Od počátku 50. let se musel uplatňovat v dělnických profesích (do roku 1966 například v Podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova). Od roku 1967 externě spolupracoval s Čs. filmovým ústavem a Výzkumným ústavem filmové techniky, od srpna 1968 byl zaměstnán ve Filozofickém ústavu ČSAV (CSc. získal v roce 1969 za soubor prací Realita a poezie). V roce 1970 byl propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel pro Pražskou informační službu a po podpisu Charty 77 se opět musel vrátit k dělnické práci, kterou vykonával pod cizím jménem.
Effenberger byl klíčovou osobností surrealistické skupiny, a to jak teoreticky, tak organizačně. V roce 1969 redigoval ineditní surrealistický časopis Analogon a kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním.
Po smrti Karla Teigeho se Effenberger stal vůdčím teoretickým a organizačním duchem Surrealistické skupiny. Surrealistický kolektiv vnímal jako mikrokosmos mezilidských vztahů a zdroj autenticity lidského projevu. Zpočátku surrealismus považoval za vrchol avantgardních hnutí, ale postupně rozpracoval originální koncept surrealistické fenomenologie imaginace. Podvratná moc imaginace podle něj neměla směřovat proti rozumu, ale odrážet hroutící se vědomí a umožnit změnu krize vědomí ve vědomí krize. Effenberger se vždy více zajímal o analýzu současnosti než o perspektivní vize budoucnosti a za základ poznání považoval skepsi, která odhaluje falešné naděje.
Jeho poezie, publikovaná převážně samizdatem, se postupně posouvala od automatického textu k zkoumání kritických funkcí imaginace. Podobný vývoj lze sledovat i v jeho divadelních hrách, pantomimách a pseudoscénářích (Surovost života a cynismus fantazie), které s dávkou sarkasmu, cynismu a černého humoru reflektují současný stav vědomí člověka.
Jeho syn Jakub (* 1964) je básník, fotograf a scénárista.
Většina Effenbergerovy tvorby vyšla pouze samizdatem nebo zůstala ve formě rukopisů.
Narodil se v rodině stavebního inženýra. Po krachu otcova podniku v roce 1931 se rodina v roce 1932 přestěhovala do Prahy. Zde studoval v letech 1938–1939 English Institute a za války Státní průmyslovou školu, obor chemie. Po maturitě v roce 1944 pracoval v Baalfilmu (výroba reklamních filmů) a od roku 1946 v Čs. filmovém ústavu. Současně studoval při zaměstnání Vysokou školu chemicko-technologickou a dějiny umění a estetiku na FF UK (absolvoval 1948). V roce 1947 spolu s Karlem Teigem a Karlem Hynkem obnovil československou surrealistickou skupinu.
Od počátku 50. let se musel uplatňovat v dělnických profesích (do roku 1966 například v Podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova). Od roku 1967 externě spolupracoval s Čs. filmovým ústavem a Výzkumným ústavem filmové techniky, od srpna 1968 byl zaměstnán ve Filozofickém ústavu ČSAV (CSc. získal v roce 1969 za soubor prací Realita a poezie). V roce 1970 byl propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel pro Pražskou informační službu a po podpisu Charty 77 se opět musel vrátit k dělnické práci, kterou vykonával pod cizím jménem.
Effenberger byl klíčovou osobností surrealistické skupiny, a to jak teoreticky, tak organizačně. V roce 1969 redigoval ineditní surrealistický časopis Analogon a kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním.
Po smrti Karla Teigeho se Effenberger stal vůdčím teoretickým a organizačním duchem Surrealistické skupiny. Surrealistický kolektiv vnímal jako mikrokosmos mezilidských vztahů a zdroj autenticity lidského projevu. Zpočátku surrealismus považoval za vrchol avantgardních hnutí, ale postupně rozpracoval originální koncept surrealistické fenomenologie imaginace. Podvratná moc imaginace podle něj neměla směřovat proti rozumu, ale odrážet hroutící se vědomí a umožnit změnu krize vědomí ve vědomí krize. Effenberger se vždy více zajímal o analýzu současnosti než o perspektivní vize budoucnosti a za základ poznání považoval skepsi, která odhaluje falešné naděje.
Jeho poezie, publikovaná převážně samizdatem, se postupně posouvala od automatického textu k zkoumání kritických funkcí imaginace. Podobný vývoj lze sledovat i v jeho divadelních hrách, pantomimách a pseudoscénářích (Surovost života a cynismus fantazie), které s dávkou sarkasmu, cynismu a černého humoru reflektují současný stav vědomí člověka.
Jeho syn Jakub (* 1964) je básník, fotograf a scénárista.
Většina Effenbergerovy tvorby vyšla pouze samizdatem nebo zůstala ve formě rukopisů.
Source: osobnosti.cz, Slovník české literatury po roce 1945