not rated
My rating
Chalíl Džibrán, libanonský malíř, básník a spisovatel, prožil většinu svého života v USA.
Narodil se v roce 1883 v Bašrré, v severním Libanonu, do rodiny maronitských křesťanů. Vzhledem k chudobě rodiny neměl v Libanonu možnost formálního vzdělání, ale učili ho kněží arabskému jazyku a náboženství. Již v mládí se v něm začaly formovat myšlenky, které se později projevily v jeho tvorbě.
Po uvěznění otce za podvody a konfiskaci rodinného majetku tureckými úřady, se v roce 1894 rodina rozhodla emigrovat do USA. Matka Kamilah následovala svého strýce, zatímco otec zůstal v Libanonu. Kamilah s dětmi – Chalílem, Marianou, Sultanou a polovičním bratrem Peterem – dorazila do New Yorku 25. června 1895.
Usadili se v Bostonu, kde byla tehdy druhá největší libanonsko-americká komunita. Matka začala pracovat jako podomní prodejce, aby uživila rodinu, a Chalíl od 30. září 1895 navštěvoval školu. Kvůli nedostatku předchozího vzdělání byl zařazen do speciální třídy pro imigranty s rozšířenou výukou angličtiny.
V roce 1898 se Džibrán vrátil do Libanonu, aby studoval arabskou literaturu. Ve stejném roce vydavatel Fred Holland Day použil jeho kresby na přebal knihy.
V roce 1902 se dozvěděl o vážné nemoci matky a sestry Sultany. Přijel domů, ale dorazil příliš pozdě – Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let. O rok později, 12. března 1903, zemřel i jeho bratr Peter. Matka podstoupila operaci, ale 28. června téhož roku také zemřela.
Mezitím připravovali Fred Holland Day a Josephine Peabody Džibránovu první výstavu, která byla otevřena 3. května 1904 a získala široké uznání. Ve svých 21 letech se tak dočkal své první umělecké exhibice. Na výstavě se setkal s Mary Elizabeth Haskell, ředitelkou Bostonské dívčí školy, která se stala jeho největším inspirátorem a díky níž začal psát v angličtině.
V roce 1908 byl vyobcován z katolické církve za vydání čtvera příběhů „Odbojní duchové“. V roce 1909 odjel do Paříže, kde studoval výtvarné umění a byl ovlivněn symbolismem. Nespokojen s přísnými pravidly školy ji opustil a s Ameenem Rihanim cestoval do Londýna. V červnu se dozvěděl o smrti svého otce. Po krátkém pobytu v zahraničí se v roce 1910 vrátil do Ameriky a nabídl Mary sňatek, který ona kvůli věkovému rozdílu odmítla. Přesto si udrželi dlouholeté přátelství. V roce 1912 napsal arabsky dílo „Zlomená křídla“, částečně autobiografické dílo o zklamání v lásce. Pokračoval v portrétování, malování a politické aktivitě proti turecké okupaci Libanonu. V roce 1918 vydal své první dílo v angličtině „Blázen“. Stal se populárním a inspiroval se díly Nietzscheho, východních kultur a boží moudrostí. V roce 1920 založil s přáteli literární spolek Al-Rabitah Al-Qalamiyyah (Svaz pera), který ovlivnil arabskou literaturu a přinesl do ní prvky soucitu a porozumění.
V roce 1928 začal hledat útěchu v alkoholu a stal se alkoholikem. Jeho zdraví se zhoršilo a lékaři diagnostikovali cirhózu jater. Ignoroval rady lékařů, upadal do osamění a ponořil se do práce. V listopadu napsal své nejrozsáhlejší dílo „Ježíš, syn člověka“.
Chalíl Džibrán zemřel 10. dubna 1931 v New Yorku ve věku 48 let na rakovinu jater. Před smrtí si přál být pohřben ve své rodné zemi, Libanonu, což se stalo v roce 1932.
Narodil se v roce 1883 v Bašrré, v severním Libanonu, do rodiny maronitských křesťanů. Vzhledem k chudobě rodiny neměl v Libanonu možnost formálního vzdělání, ale učili ho kněží arabskému jazyku a náboženství. Již v mládí se v něm začaly formovat myšlenky, které se později projevily v jeho tvorbě.
Po uvěznění otce za podvody a konfiskaci rodinného majetku tureckými úřady, se v roce 1894 rodina rozhodla emigrovat do USA. Matka Kamilah následovala svého strýce, zatímco otec zůstal v Libanonu. Kamilah s dětmi – Chalílem, Marianou, Sultanou a polovičním bratrem Peterem – dorazila do New Yorku 25. června 1895.
Usadili se v Bostonu, kde byla tehdy druhá největší libanonsko-americká komunita. Matka začala pracovat jako podomní prodejce, aby uživila rodinu, a Chalíl od 30. září 1895 navštěvoval školu. Kvůli nedostatku předchozího vzdělání byl zařazen do speciální třídy pro imigranty s rozšířenou výukou angličtiny.
V roce 1898 se Džibrán vrátil do Libanonu, aby studoval arabskou literaturu. Ve stejném roce vydavatel Fred Holland Day použil jeho kresby na přebal knihy.
V roce 1902 se dozvěděl o vážné nemoci matky a sestry Sultany. Přijel domů, ale dorazil příliš pozdě – Sultana zemřela 4. dubna 1902 ve věku 14 let. O rok později, 12. března 1903, zemřel i jeho bratr Peter. Matka podstoupila operaci, ale 28. června téhož roku také zemřela.
Mezitím připravovali Fred Holland Day a Josephine Peabody Džibránovu první výstavu, která byla otevřena 3. května 1904 a získala široké uznání. Ve svých 21 letech se tak dočkal své první umělecké exhibice. Na výstavě se setkal s Mary Elizabeth Haskell, ředitelkou Bostonské dívčí školy, která se stala jeho největším inspirátorem a díky níž začal psát v angličtině.
V roce 1908 byl vyobcován z katolické církve za vydání čtvera příběhů „Odbojní duchové“. V roce 1909 odjel do Paříže, kde studoval výtvarné umění a byl ovlivněn symbolismem. Nespokojen s přísnými pravidly školy ji opustil a s Ameenem Rihanim cestoval do Londýna. V červnu se dozvěděl o smrti svého otce. Po krátkém pobytu v zahraničí se v roce 1910 vrátil do Ameriky a nabídl Mary sňatek, který ona kvůli věkovému rozdílu odmítla. Přesto si udrželi dlouholeté přátelství. V roce 1912 napsal arabsky dílo „Zlomená křídla“, částečně autobiografické dílo o zklamání v lásce. Pokračoval v portrétování, malování a politické aktivitě proti turecké okupaci Libanonu. V roce 1918 vydal své první dílo v angličtině „Blázen“. Stal se populárním a inspiroval se díly Nietzscheho, východních kultur a boží moudrostí. V roce 1920 založil s přáteli literární spolek Al-Rabitah Al-Qalamiyyah (Svaz pera), který ovlivnil arabskou literaturu a přinesl do ní prvky soucitu a porozumění.
V roce 1928 začal hledat útěchu v alkoholu a stal se alkoholikem. Jeho zdraví se zhoršilo a lékaři diagnostikovali cirhózu jater. Ignoroval rady lékařů, upadal do osamění a ponořil se do práce. V listopadu napsal své nejrozsáhlejší dílo „Ježíš, syn člověka“.
Chalíl Džibrán zemřel 10. dubna 1931 v New Yorku ve věku 48 let na rakovinu jater. Před smrtí si přál být pohřben ve své rodné zemi, Libanonu, což se stalo v roce 1932.
Source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chalíl_Džibrán