Danielle Dušková je prozaička středního věku.
Její otec byl sportovní novinář z Melantrichu, který se kromě žurnalistiky věnoval psaní detektivních románů a povídek ze sportovního prostředí. Kvůli politické situaci mu však nebylo umožněno publikovat, a proto se živil jako frézař.
Matka Danielle Duškové, Hana Golová, se také literárně angažovala. Dušková si po ní vzala pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu a v minulosti psávala i pod jménem Marcela Adamová.
Po maturitě na pražské střední škole se Danielle Dušková nepodařilo dostat na vysokou školu. Následně pracovala v různých továrnách. V letech 1964 až 1972 byla zaměstnána v projektovém ústavu a od roku 1972 se plně věnuje literatuře. Její díla se objevila i ve sbornících Konfrontace (1967) a Cesta (1974).