Fjodor Michajlovič Dostojevskij
1821 - 1881
ruská
not rated
My rating
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (11. listopadu 1821 Moskva – 9. února 1881 Sankt Peterburg) byl ruský spisovatel, publicista a myslitel, patřící mezi nejvýznamnější autory světové literatury. Po soukromé škole byl po smrti matky v roce 1837 z finančních důvodů poslán do Petrohradu na vojenskou ženijní školu, kterou po sedmi letech opustil, aby se mohl plně věnovat psaní. V jeho raných dílech se projevoval vliv Vissariona Bělinského.
V roce 1846 se Dostojevskij zapojil do intelektuálního kroužku kolem Michaila Petraševského, kde se scházeli ruští intelektuálové. Tento kroužek byl však brzy odhalen a označen za protistátní. Dostojevskij, pro své sympatie k utopickým myšlenkám, byl v roce 1849 odsouzen k trestu smrti spolu s dalšími členy skupiny. Trest byl naštěstí zmírněn a Dostojevskij strávil roky 1850–1854 na nucených pracech v omské věznici a následně 1854–1859 na vojenské službě na Sibiři. V roce 1859 byl propuštěn kvůli zdravotním problémům, jak tělesným, tak i duševním, a vrátil se jako spisovatel s hlubokým náboženským přesvědčením.
Šedesátá léta přinesla Dostojevskému osobní tragédie – úmrtí manželky a bratra – a finanční potíže, které ho dovedly k hazardním hrám. V té době prosazoval návrat k tradičním hodnotám jako ochranu před negativními dopady modernizace. Spolupracoval na vydávání časopisů \'Epocha\' a \'Vremja\'.
Ve svých textech podporoval modernizaci Ruska a jeho orientaci na Západ, zároveň však analyzoval krizi lidských vztahů a psychologické problémy moderní společnosti. Zaznamenal nástup anarchistických hnutí a zabýval se morálními a existenčními otázkami. Ke konci života byl silně ovlivněn mysticismem.
Dostojevskij celý život trpěl epilepsií, která se nakonec stala příčinou jeho smrti. Ironií osudu si jeho vlast pochopila jeho spisovatelské kvality až těsně před jeho úmrtím.
V roce 1846 se Dostojevskij zapojil do intelektuálního kroužku kolem Michaila Petraševského, kde se scházeli ruští intelektuálové. Tento kroužek byl však brzy odhalen a označen za protistátní. Dostojevskij, pro své sympatie k utopickým myšlenkám, byl v roce 1849 odsouzen k trestu smrti spolu s dalšími členy skupiny. Trest byl naštěstí zmírněn a Dostojevskij strávil roky 1850–1854 na nucených pracech v omské věznici a následně 1854–1859 na vojenské službě na Sibiři. V roce 1859 byl propuštěn kvůli zdravotním problémům, jak tělesným, tak i duševním, a vrátil se jako spisovatel s hlubokým náboženským přesvědčením.
Šedesátá léta přinesla Dostojevskému osobní tragédie – úmrtí manželky a bratra – a finanční potíže, které ho dovedly k hazardním hrám. V té době prosazoval návrat k tradičním hodnotám jako ochranu před negativními dopady modernizace. Spolupracoval na vydávání časopisů \'Epocha\' a \'Vremja\'.
Ve svých textech podporoval modernizaci Ruska a jeho orientaci na Západ, zároveň však analyzoval krizi lidských vztahů a psychologické problémy moderní společnosti. Zaznamenal nástup anarchistických hnutí a zabýval se morálními a existenčními otázkami. Ke konci života byl silně ovlivněn mysticismem.
Dostojevskij celý život trpěl epilepsií, která se nakonec stala příčinou jeho smrti. Ironií osudu si jeho vlast pochopila jeho spisovatelské kvality až těsně před jeho úmrtím.
Source: ld.johanesville.net