B D
Bohumil Dobrovolný
1906 - 1990
česká
not rated
My rating
Bohumil Dobrovolný se narodil 17. srpna 1906 v Havlíčkově Borové. Byl konstruktérem, vystudoval České vysoké učení technické a působil jako pedagog na průmyslové škole, konkrétně na První státní průmyslové škole na Smíchově. Autor řady technických a instruktážních příruček se věnoval i překladům z angličtiny, sci-fi a tvorbě pro mládež. Technické veřejnosti je znám především jako autor či spoluautor více než 200 titulů s širokým tematickým záběrem – Česká národní bibliografie uvádí 282 záznamů, zahrnujících i další vydání. Některé jeho knihy byly přeloženy do slovenštiny, maďarštiny a bulharštiny. Později pracoval jako redaktor v nakladatelstvích Hokr a po válce v nakladatelství Práce.
Zkušenosti získané během práce ve Francii, Anglii, Belgii, Egyptě a dalších zemích ho inspirovaly k sepsání Slovníků mluvené řeči (anglického a českého) a řady kapesních technických slovníčků. Pozoruhodným dílem je Světový tlumočník 26 řečí (Práce 1960), který reflektoval tehdejší vysílání českých inženýrů na montáže do exotických zemí. I když je jazyk v knize do jisté míry ovlivněn dobou, nabízí zajímavé vhledy, například jak se indonésky řekne „Ať se upevňuje přátelství a bojová solidarita mezinárodního odborového hnutí!“. Praktičtější je například Technická němčina (1940) s obrázky a užitečnými frázemi.
Po válce (1946) vydalo Nakladatelské družstvo Máje v Praze dětský fantastický román Ďasíci – tajné zbraně, který Bohumil Dobrovolný napsal s bratrem Viktorem. Příběh se točí kolem sovětského vědce, který vynalezl biologický motor a s pomocí pražských dětí uniká jednotkám SS.
Knížka, která si zaslouží pozornost, je „Umění jednati s lidmi, získávati přátele a žíti zdatně“ (nakl. Pour a spol, v komisi knihkupectví Jos. Hokr, 1945). Autor v ní, v duchu tradic baťovství a amerických selfmademanů, uvádí čtenáře do základů duševní hygieny, rovného jednání a zdůrazňuje píli, slušnost a potřebu celoživotního vzdělávání. Text doplňují kresby Viktora Dobrovolného a některé pasáže jsou z dnešního pohledu odvážné, ale vycházejí ze snahy racionalizovat život.
Zřejmě nejrozsáhlejším dílem je Technická příručka pro konstruktéry (1944, II. rozšířené vydání), která na 900 stranách nabízí nejen tabulky a vzorce, ale především praktické poznatky z dílenského života a zkušenosti, které mají přednost před teorií.
Řady vydání a obliby mezi technickou veřejností dosáhla Elektrotechnika v theorii a praxi (1938 – 1963, Hokr, později Práce), která se zabývá elektrotechnikou od základů až po pokročilé koncepty.
Za nejkrásnější popularizační knížku je považována „Umění vynalézat a technicky myslit“, která uvádí čtenáře do světa techniky a zlepšovacích námětů. Dobrovolný zdůrazňuje důležitost vědění a technického myšlení.
Paní Dobrovolná na manžela vzpomíná jako na mlčenlivého a vytrvalého člověka, který se věnoval práci a žil přítomností a budoucností. Zemřel 9. listopadu 1990. Jeho knihy provázely několik generací českých techniků a budovaly v nich zvídavost, touhu po vědění, smysl pro analytické myšlení a optimistický postoj k životu.
Zkušenosti získané během práce ve Francii, Anglii, Belgii, Egyptě a dalších zemích ho inspirovaly k sepsání Slovníků mluvené řeči (anglického a českého) a řady kapesních technických slovníčků. Pozoruhodným dílem je Světový tlumočník 26 řečí (Práce 1960), který reflektoval tehdejší vysílání českých inženýrů na montáže do exotických zemí. I když je jazyk v knize do jisté míry ovlivněn dobou, nabízí zajímavé vhledy, například jak se indonésky řekne „Ať se upevňuje přátelství a bojová solidarita mezinárodního odborového hnutí!“. Praktičtější je například Technická němčina (1940) s obrázky a užitečnými frázemi.
Po válce (1946) vydalo Nakladatelské družstvo Máje v Praze dětský fantastický román Ďasíci – tajné zbraně, který Bohumil Dobrovolný napsal s bratrem Viktorem. Příběh se točí kolem sovětského vědce, který vynalezl biologický motor a s pomocí pražských dětí uniká jednotkám SS.
Knížka, která si zaslouží pozornost, je „Umění jednati s lidmi, získávati přátele a žíti zdatně“ (nakl. Pour a spol, v komisi knihkupectví Jos. Hokr, 1945). Autor v ní, v duchu tradic baťovství a amerických selfmademanů, uvádí čtenáře do základů duševní hygieny, rovného jednání a zdůrazňuje píli, slušnost a potřebu celoživotního vzdělávání. Text doplňují kresby Viktora Dobrovolného a některé pasáže jsou z dnešního pohledu odvážné, ale vycházejí ze snahy racionalizovat život.
Zřejmě nejrozsáhlejším dílem je Technická příručka pro konstruktéry (1944, II. rozšířené vydání), která na 900 stranách nabízí nejen tabulky a vzorce, ale především praktické poznatky z dílenského života a zkušenosti, které mají přednost před teorií.
Řady vydání a obliby mezi technickou veřejností dosáhla Elektrotechnika v theorii a praxi (1938 – 1963, Hokr, později Práce), která se zabývá elektrotechnikou od základů až po pokročilé koncepty.
Za nejkrásnější popularizační knížku je považována „Umění vynalézat a technicky myslit“, která uvádí čtenáře do světa techniky a zlepšovacích námětů. Dobrovolný zdůrazňuje důležitost vědění a technického myšlení.
Paní Dobrovolná na manžela vzpomíná jako na mlčenlivého a vytrvalého člověka, který se věnoval práci a žil přítomností a budoucností. Zemřel 9. listopadu 1990. Jeho knihy provázely několik generací českých techniků a budovaly v nich zvídavost, touhu po vědění, smysl pro analytické myšlení a optimistický postoj k životu.
Source: http://sporilov.info/view.php?cisloclanku=2009070010