Jan Demčík

Jan Demčík (1913–2005), původem z Podkarpatské Rusi, se narodil v rolnické rodině ve Voloském, okrese Iršava. Po základní škole v Bílkách studoval hospodářskou školu v Mukačevě a následně pracoval jako okresní zemědělský konzultant. Jeho cesta k finanční stráži byla nečekaná, ale vedla ho k dálkovému studiu střední školy, které dokončil až po válce.

V roce 1938 nastoupil službu u finanční stráže na severní hranici Podkarpatské Rusi, v oddělení Brustury. Spolu s kolegy se připravoval na obranu Československa v rámci jednotky Stráže obrany státu. Po rozbití republiky a maďarské okupaci v březnu 1939 se potýkal s obtížemi při hledání zaměstnání a, stejně jako mnozí Rusíni loajální Československu, čelil diskriminaci. V létě 1940 využil posunu hranic SSSR po záboru Polska a uprchl z Podkarpatské Rusi s úmyslem požádat o azyl v Sovětském svazu. Místo toho byl však komunistickými orgány falešně obviněn ze špionáže a uvězněn v táboře nucených prací. Podobný osud postihl tisíce dalších Podkarpatorusů, z nichž většina v krutých podmínkách gulagů zahynula – celkový počet obětí se odhaduje na 20 000.

Janu Demčíkovi se zázrakem podařilo přežít a v roce 1943 se zapojil do vznikající československé jednotky v SSSR, kde se stal velitelem čety 2. tankového praporu. Během karpatsko-dukelské operace byl jeho tank zničen a Demčík byl poté jmenován styčným důstojníkem velitelství československého sboru. V této funkci se účastnil ostravské operace v rámci 1. čs. samostatné tankové brigády. Po válce byl Demčík, společně s dalšími Rusíny, kteří bojovali za obnovu Československa, zklamán odstoupením Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu. Po zkušenosti s gulagem se do rodného kraje již nevrátil. Zůstal aktivním důstojníkem Československé armády až do srpna 1968, kdy odešel do výslužby v hodnosti plukovníka na protest proti sovětské okupaci.