Donatien Alphonse François de Sade

Donatien Alphonse François de Sade, známý jako markýz de Sade, se narodil 2. června 1740 v Paříži, v paláci Condé, jako syn Comta de Sade a Marie Elénory Maillé de Carman. Vzdělání získal nejprve od strýce, poté na lyceu a následně sloužil v armádě, kde se zúčastnil Sedmileté války. V roce 1763 se oženil s Renée-Pelagie de Montreuil, dcerou smírčího soudce, s níž měl tři děti. Po smrti otce v lednu 1767 přijal titul Comte de Sade. Krátce po svatbě se začal proslavovat skandálním a rozhazovačným životem, do kterého byla často zapojena i jeho žena a její sestra. V roce 1772 byl odsouzen k smrti, ale následně omilostněn. V roce 1777 byl uvězněn ve Vincennes, kde jedním ze spoluvězňů byl Comte de Mirabeau, autor erotických děl. Po pokusu o útěk v roce 1784 byl přemístěn do Bastilly. Před útokem na Bastillu, na počátku července 1789, byl převezen do ústavu pro choromyslné v Charenton-Saint-Maurice. V roce 1790 byl propuštěn a manželka s ním rozvedena. Poté se seznámil s Marií-Constance Quesnetovou, se kterou prožil zbytek života. V roce 1801 byl znovu uvězněn v Bicetre, ale díky zásahu příbuzných byl prohlášen za duševně nemocného a v roce 1803 se vrátil do Charentonu, kde mu bylo umožněno žít s Constance. Liberální ředitel ústavu, abbé de Coulmier, mu dovolil inscenovat s pacienty divadelní představení, která navštěvovala pařížská veřejnost a byla oceňována jako inovativní psychoterapeutická metoda. V Charentonu měl Sade aféru s dvanáctiletou Madeleine Leclercovou, která trvala čtyři roky až do jeho smrti. Jeho rozsáhlé dílo se dotýká mnoha literárně-filozofických témat a v jeho době představovalo protiklad k ideálům J.-J. Rousseaua. Vyjadřuje vzpouru člověka proti jakékoli nesvobodě a útlaku, přičemž zhýralý erotismus chápe jako etickou odplatu tváří v tvář společnosti a Bohu. Hledání svobody silné individuality se zakládá na touze po poznání lidské psychiky a vede k encyklopedickému popisu erotismu. Jeho úvahy, předjímající učení Sigmunda Freuda, otevřely cestu moderní psychopatologii. Část jeho díla byla zničena, například jeho syn spálil jeho pozůstalost včetně rukopisů díla Les Journées de Florbelle. Umělecky byl Sade oceněn až na počátku 20. století G. Apollinairem a surrealisty. V češtině vyšla díla Filozofie v budoáru, Leonora a Klementina, Justina a 120 dnů Sodomy. Donatien Alphonse François de Sade zemřel 2. prosince 1814 v Charentonu. Život Markýze de Sade zpracoval František Kožík v životopisném románu Černé slunce.