not rated
My rating
Alain de Benoist (vystupoval též pod jmény Fabrice Laroche, James Barney a Robert de Herte) se narodil v roce 1943 v Saint-Symphorien v departementu Indre et Loire. Na pařížské Sorbonně studoval právo, filozofii, sociologii a dějiny náboženství. V současnosti žije v Paříži a působí jako šéfredaktor časopisů Nouvelle École a Krisis. Je známý jako zakladatel a hlavní teoretik GRECE, organizace, kterou lze chápat jako školu či laboratoř pro rozvoj nových myšlenek.
Již více než padesát let se Alain de Benoist systematicky věnuje analýze a reflexi idejí. Jako autor knih, novinář, esejista a filozof napsal přes padesát knih a publikoval více než tři tisíce článků, které byly přeloženy do přibližně patnácti jazyků. Jeho zájem se soustředí především na politickou filozofii a dějiny politických idejí, ale zabývá se také archeologií, lidovými tradicemi, dějinami náboženství a antropologií.
Odmítá ideologické přístupy, intoleranci a extremismus, a zároveň kritizuje nostalgii francouzské pravice po monarchistickém zřízení. Jeho kritika moderny není motivována idealizací minulosti, protože současný svět považuje za přirozený důsledek historického vývoje. V současné době se věnuje především problematice postmoderny. Zaměřuje se na: 1. komplexní kritiku individualistického univerzalismu a egoistického nacionalismu, které považuje za produkty novověké metafyziky subjektivity; 2. systematickou dekonstrukci obchodního myšlení, principu zisku a vlivu velkého kapitálu, jehož rozložení v současném světě vnímá jako hlavní problém; 3. podporu lokální autonomie a ochranu kolektivních odlišností a identit, a 4. prosazování integrálního federalismu založeného na demokratické participaci („Evropa mnoha vlajek a možná ještě více!“). Jeho názory se od šedesátých let vyvíjely od „obrany Západu“ k „komunitarismu“, ale v tomto vývoji zůstává konstantní důraz na odlišnost. Podle jeho názoru je „pravicový“ postoj ten, který považuje rozmanitost světa a z ní vyplývající nerovnost za pozitivní jev a homogenizaci světa, prosazovanou egalitářskou ideologií, za nežádoucí.
Již více než padesát let se Alain de Benoist systematicky věnuje analýze a reflexi idejí. Jako autor knih, novinář, esejista a filozof napsal přes padesát knih a publikoval více než tři tisíce článků, které byly přeloženy do přibližně patnácti jazyků. Jeho zájem se soustředí především na politickou filozofii a dějiny politických idejí, ale zabývá se také archeologií, lidovými tradicemi, dějinami náboženství a antropologií.
Odmítá ideologické přístupy, intoleranci a extremismus, a zároveň kritizuje nostalgii francouzské pravice po monarchistickém zřízení. Jeho kritika moderny není motivována idealizací minulosti, protože současný svět považuje za přirozený důsledek historického vývoje. V současné době se věnuje především problematice postmoderny. Zaměřuje se na: 1. komplexní kritiku individualistického univerzalismu a egoistického nacionalismu, které považuje za produkty novověké metafyziky subjektivity; 2. systematickou dekonstrukci obchodního myšlení, principu zisku a vlivu velkého kapitálu, jehož rozložení v současném světě vnímá jako hlavní problém; 3. podporu lokální autonomie a ochranu kolektivních odlišností a identit, a 4. prosazování integrálního federalismu založeného na demokratické participaci („Evropa mnoha vlajek a možná ještě více!“). Jeho názory se od šedesátých let vyvíjely od „obrany Západu“ k „komunitarismu“, ale v tomto vývoji zůstává konstantní důraz na odlišnost. Podle jeho názoru je „pravicový“ postoj ten, který považuje rozmanitost světa a z ní vyplývající nerovnost za pozitivní jev a homogenizaci světa, prosazovanou egalitářskou ideologií, za nežádoucí.