Jules Amédée Barbey d'Aurevilly

Pocházel z normanské šlechty. V Paříži studoval na Collège Stanislas a následně v letech 1829–1833 práva v Caen. Po počátečních republikánských názorech, které měl v době červencové revoluce roku 1830, se přiklonil ke krajně pravicovému monarchismu a katolictví. V Paříži během studií poznal básníka Maurice de Guérina. Od roku 1833 žil v Paříži a psal kritiky pro royalistické noviny.

Byl francouzským spisovatelem, básníkem, žurnalistou a kritikem.

Jeho tvorba, společně s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam, představuje přechod mezi romantismem a dekadencí a symbolismem. Jeho romány a povídky se často odehrávají v rodné Normandii a zobrazují společnost v období revoluce a po ní, přičemž kritizuje úpadek mravů u duchovenstva i šlechty. Přestože se sám hlásil k odporu proti naturalismu, jeho dílo je jím i realismem silně ovlivněno. Paradoxně byl, navzdory svému katolickému a royalistickému přesvědčení, odmítán konzervativními kruhy a některá jeho díla byla zařazena na seznam zakázaných knih. V kritice a hodnocení uplatňoval přísná měřítka a často se dopouštěl ostrých útoků, čímž předznamenal styl například Léona Bloye a dalších katolických novinářů. V mládí se také zabýval teorií dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi.