Jasutaka Cucui

Jasutaka Cucui (筒井 康隆) se narodil 24. září 1934 v Osace. Po studiu literatury na univerzitě Dóšiša pracoval jako úředník a designér, od roku 1965 se věnuje literatuře. Jeho literární debut proběhl v roce 1960 mikropovídkou „Otasuke“ (Vaše pomoc), publikovanou ve fanzinu NULL. Cucuiho tvorba se vyznačuje groteskními prvky a parodiemi na klasické americké sci-fi, což je patrné například v románu „Óinaru džosó“ (Ohromný rozběh). Nejvýznamnější jsou jeho experimentální sci-fi díla, mezi něž patří „Kjodžintači“ (Prázdní lidé, 1980). K jeho nejznámějším titulům patří román „Dassó to cuiseki no sanba“ (Samba útěku a pronásledování, 1972), parodie na příběh o počítači ovládajícím svět, a „Kazoku hakkei“ (Osm pohledů na rodinu, 1972), příběh o dospívajícím chlapci s telepatickými schopnostmi. Román „Jonžú hači oku no mósó“ (Čtyři miliardy osm set milionů přeludů, 1965) je satirou na vliv sdělovacích médií. Cucui je autorem řady povídkových sbírek, například „Tókaidó sensó“ (Válka na Tókaidó, 1964), která pojednává o konfliktu mezi dvěma frakcemi japonských domobranců, a „Betonamu kankó kóša“ (Vietnamská cestovní kancelář, 1967), popisující cestovní kancelář nabízející zájezdy do Vietnamu a na Měsíc. Dále se věnuje tvorbě komiksů, shromážděných ve sbírce „Cucui Jasutaka zen manga“ (Sebrané comicsy Jasutaky Cucuie), a je editorem antologií, jako například „Džikken šósecu meisakusen“ (Výbor z nejznámějších experimentálních románů) a každoroční „Nihon SF besuto šúsei“ (Výbor nejlepší japonské SF, 1976–). Cucui získal několik cen Seiun za díla „Reičórui minami e“ (Na jih za primáty), „Furuneruson“ (Dvojitý Nelson), „Bitamin“ (Vitamín), „Nihon igai zenbu čimbocu“ (Úplná potopa kromě Japonska) a „Ore no či wa tanin no či“ (Má krev je krví někoho jiného). V letech 1983–1985 vyšlo jeho kompletní dílo pod názvem „Cucui Jasutaka zenšú“ (Sebrané spisy Jasutaky Cucuie). Jeho povídka „Stojící žena“ byla zařazena do antologie „Vesmír je báječné místo pro život“ (1987). Mezi jeho další významné práce patří „Metamorufosesu guntó“ (Metamorfující souostroví), „Eročikku kaidó“ (Erotická silnice), „Rančo bungaku daidžiten“ (Velký slovník extravagantní literatury), „Afurika no bakudan“ (Africká bomba, 1968) a „Kjóko sendan“ (Fantastická letka, 1984).