Svatopluk Čech
1846 - 1908
česká
not rated
My rating
Svatopluk Čech (21. února 1846 – 23. února 1908) byl český básník a prozaik. Jeho otec, František Jaroslav Čech, působil jako panský správce a byl českým vlastencem. Matka Klára, rozená Raková, pocházela z německé rodiny a byla dcerou správce zámku Skalka ve Vlastislavi. Svatopluk Čech se narodil v Ostředku u Benešova. Studoval na pražském gymnáziu a následně práva, po jejichž dokončení krátce pracoval jako právník. V roce 1879 se však právu vzdal a plně se věnoval literatuře. Spolupracoval s časopisy Světozor, Lumír, Národní listy a Květy, které se podílel na založení.
Čech patřil k významným českým spisovatelům. V jeho poezii se objevuje rétorický styl a alegorické prvky. Do konce osmdesátých let devatenáctého století psal především epické skladby s historickými, politickými a sociálními tématy. Později se zaměřil na politickou a sociální lyriku. Jeho próza se skládá převážně z povídek, humoresek a arabesek, romány psal méně často.
Několikrát cestoval do zahraničí, na Kavkaz a do Dánska, a tyto cesty mu posloužily jako inspirace pro jeho díla. Byl spíše samotářský typ, psal raději než se stýkal s lidmi. Pro své přátele byl vnímán jako citlivý a jemný člověk. Silně se cítil spojen s vlastenectvím, což se odrazilo i v jeho tvorbě, která má často politický podtext. Uměleckou stránku svých děl záměrně podřizoval síle a výstižnosti slova, proto jsou některá jeho díla kompozičně méně vyvážená.
Byl jedním z představitelů literárního směru zvaného ruch. Usiloval o podporu vlastenecké literatury, která navazovala na ideály národního obrození. V roce 1895 se Čech stáhl do ústraní a psal drobné, melancholické básně. Mladí autoři v něm viděli jediného příznivce ze starší generace. Zemřel v Praze roku 1908, dva dny po svých 62. narozeninách.
Čech patřil k významným českým spisovatelům. V jeho poezii se objevuje rétorický styl a alegorické prvky. Do konce osmdesátých let devatenáctého století psal především epické skladby s historickými, politickými a sociálními tématy. Později se zaměřil na politickou a sociální lyriku. Jeho próza se skládá převážně z povídek, humoresek a arabesek, romány psal méně často.
Několikrát cestoval do zahraničí, na Kavkaz a do Dánska, a tyto cesty mu posloužily jako inspirace pro jeho díla. Byl spíše samotářský typ, psal raději než se stýkal s lidmi. Pro své přátele byl vnímán jako citlivý a jemný člověk. Silně se cítil spojen s vlastenectvím, což se odrazilo i v jeho tvorbě, která má často politický podtext. Uměleckou stránku svých děl záměrně podřizoval síle a výstižnosti slova, proto jsou některá jeho díla kompozičně méně vyvážená.
Byl jedním z představitelů literárního směru zvaného ruch. Usiloval o podporu vlastenecké literatury, která navazovala na ideály národního obrození. V roce 1895 se Čech stáhl do ústraní a psal drobné, melancholické básně. Mladí autoři v něm viděli jediného příznivce ze starší generace. Zemřel v Praze roku 1908, dva dny po svých 62. narozeninách.
Source: ld.johanesville.net