not rated
My rating
Igor Vsevolodovič Možejko (18.10.1934 – 5.9.2003) byl sovětský spisovatel sci-fi a scénárista, známý pod pseudonymem Kir Bulyčov.
Narodil se v Moskvě a vystudoval Moskevský pedagogický institut orientálních jazyků. Po studiích pracoval jako dopisovatel v Barmě a následně jako vědecký aspirant v Ústavu věd o Orientu Ruské akademie věd, kde v roce 1965 obhájil aspiranturu a v roce 1981 doktorát. V ústavu působil čtyřicet let a publikoval odborné práce z oblasti historie Barmy a buddhismu.
Literární kariéru zahájil publikováním povídek v časopisech. Od roku 1965 se věnoval sci-fi, přičemž prvotní díla vydával pod pseudonymem Ivan Šlangbaum a jako překladatel fiktivního barmského autora Mauna Sein dži. Později už tvořil výhradně pod jménem Kir Bulyčov, které si odvodil z jména své ženy a dívčího příjmení své matky.
České a slovenské čtenáře si oblíbil díky příběhům Alenky z planety Země, cyklu povídek z Guslaru (např. Mimozemšťané v Guslaru, Marťanský elixír) a dílům Slyšel jsem Zemi (Perval) a Země je příliš daleko. Několik jeho knih vydala nakladatelství Pravda a Obzor ve slovenštině.
Byl autorem dvaceti filmových scénářů, včetně snímků Per aspera ad astra (Čerez těrpii k zvezdam) a animovaného Tajemství třetí planety. Doplňkovou činností byly překlady americké fantastiky. V roce 2003 byl čestným hostem festivalu Parcon-Avalcon, kam přivezl svou autobiografickou knihu Jak se stát fantastem.
V roce 1997 získal ruskou národní cenu Aelita za sci-fi. Jeho guslarské příběhy, charakteristické drobnými postřehy a humanistickým přístupem, představují základ jeho literárního odkazu. V těchto dílech s laskavostí zobrazoval obyčejné lidi v neobvyklých situacích a dokázal v nich nalézt lidskost.
Poslední měsíce života strávil v nemocnici, kde podstoupil několik operací. Jeho návštěva festivalu Parcon-Avalcon byla pravděpodobně jeho posledním zahraničním vystoupením.
Smrtí Kira Bulyčova – Igora Možejka – ztratila světová fantastika autora s humanistickým pohledem a laskavým humorem. Pro české a slovenské děti byl průkopníkem světa sci-fi. Igor Možejko odešel do Guslaru, místa, které ho provázelo celým životem.
Narodil se v Moskvě a vystudoval Moskevský pedagogický institut orientálních jazyků. Po studiích pracoval jako dopisovatel v Barmě a následně jako vědecký aspirant v Ústavu věd o Orientu Ruské akademie věd, kde v roce 1965 obhájil aspiranturu a v roce 1981 doktorát. V ústavu působil čtyřicet let a publikoval odborné práce z oblasti historie Barmy a buddhismu.
Literární kariéru zahájil publikováním povídek v časopisech. Od roku 1965 se věnoval sci-fi, přičemž prvotní díla vydával pod pseudonymem Ivan Šlangbaum a jako překladatel fiktivního barmského autora Mauna Sein dži. Později už tvořil výhradně pod jménem Kir Bulyčov, které si odvodil z jména své ženy a dívčího příjmení své matky.
České a slovenské čtenáře si oblíbil díky příběhům Alenky z planety Země, cyklu povídek z Guslaru (např. Mimozemšťané v Guslaru, Marťanský elixír) a dílům Slyšel jsem Zemi (Perval) a Země je příliš daleko. Několik jeho knih vydala nakladatelství Pravda a Obzor ve slovenštině.
Byl autorem dvaceti filmových scénářů, včetně snímků Per aspera ad astra (Čerez těrpii k zvezdam) a animovaného Tajemství třetí planety. Doplňkovou činností byly překlady americké fantastiky. V roce 2003 byl čestným hostem festivalu Parcon-Avalcon, kam přivezl svou autobiografickou knihu Jak se stát fantastem.
V roce 1997 získal ruskou národní cenu Aelita za sci-fi. Jeho guslarské příběhy, charakteristické drobnými postřehy a humanistickým přístupem, představují základ jeho literárního odkazu. V těchto dílech s laskavostí zobrazoval obyčejné lidi v neobvyklých situacích a dokázal v nich nalézt lidskost.
Poslední měsíce života strávil v nemocnici, kde podstoupil několik operací. Jeho návštěva festivalu Parcon-Avalcon byla pravděpodobně jeho posledním zahraničním vystoupením.
Smrtí Kira Bulyčova – Igora Možejka – ztratila světová fantastika autora s humanistickým pohledem a laskavým humorem. Pro české a slovenské děti byl průkopníkem světa sci-fi. Igor Možejko odešel do Guslaru, místa, které ho provázelo celým životem.
Source: http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/