Pierre Bourdieu
1930 - 2002
francouzská
not rated
My rating
Pierre Bourdieu byl jedním z klíčových evropských sociologů 20. století, který významně ovlivnil i antropologii a filosofii. Jeho práce byla formována vlivem myslitelů jako Wittgenstein, Husserl, Marx, Weber a Panofsky.
Pocházel z prosté zemědělské rodiny z francouzského Baskicka, studoval v Pau a Paříži a absolvoval prestižní École normale supérieure, kde mezi jeho učiteli byli Bachelard, Canguilhem a Foucault. Zpočátku se věnoval dějinám vědy a studiu Leibnitzova a Hegelova díla. Po krátké pedagogické praxi v Auvergne sloužil v letech 1955–1957 v Alžírsku, kam se v roce 1958 vrátil a zahájil své první terénní výzkumy mezi berberskými Kabyly, zároveň přednášel na alžírské univerzitě. V letech 1960–1961 působil jako asistent Raymonda Arona na Sorbonně a přednášel sociologii v Lille. Studoval dílo Durkheima, Webera, amerických sociologů a britské kulturní antropologie. Volný čas trávil v Alžírsku, které se stalo tématem jeho první významné knihy o krizi tamního zemědělství.
V roce 1962 se oženil s Marie-Claire Brizard a měli tři syny. V roce 1964 přešel na École pratique des hautes études en sciences sociales (EHESS), kde téhož roku vyšla jeho kniha „Iluze rovných šancí. Sociologie francouzského školství“, která vzbudila širokou pozornost. V roce 1968 založil na EHESS s Aronovou pomocí Středisko evropské sociologie (CSE) a s Fernandem Braudelem vydával časopis Actes de la recherche en sciences sociales. V roce 1981 byl jmenován profesorem sociologie na Collège de France a v roce 1985 se stal poradcem prezidenta Mitterranda pro reformu školství. Bourdieu se po celý život aktivně zapojoval do veřejného dění, komentoval politické otázky a publikoval kritické texty o televizi a francouzských akademiích (Homo academicus). V roce 1993 obdržel zlatou medaili CNRS, nejvyšší francouzské vědecké ocenění, a stal se čestným doktorem řady univerzit (Berlín, Berkeley, Frankfurt nad Mohanem, Athény a Joensuu). V roce 2000 získal Huxleyovu medaili od britského Královského antropologického institutu (RAI).
Bourdieu patřil ke směru kritické sociologie, kladl důraz na empirický výzkum, ale nezapomínal ani na individuální osudy a zkušenosti. Snažil se propojit subjektivistické a objektivistické pohledy a překlenout propast mezi idealismem a materialismem. Rozvinul stávající sociologické pojmy jako habitus, sociální pole, kapitál a třída a vytvořil novou teorii jednání, známou jako teorie praxe. V kulturní sociologii přirovnává každodenní interakce ke hře, kde každý účastník disponuje proměnlivými možnostmi. Postavení člověka ve společnosti lze znázornit grafem s osami ekonomického a symbolického kapitálu, který zahrnuje kulturní kapitál (kompetence, vzdělání) a sociální kapitál (známosti). Do takového grafu lze zakreslovat postavení jednotlivců, tříd a profesí, ale i preferované produkty.
Bourdieu se zabýval symbolickými systémy a zejména symbolickým násilím, studoval strategie mocných skupin a jejich snahu o reprodukci moci. Analyzoval, jak jemné odlišnosti v řeči ovlivňují společenský vzestup. Kritizoval inflaci diplomů ve francouzském školství a varoval před „strukturálním násilím“ neomezené konkurence. Věnoval se sociologii fotografie, roli intelektuálů a možnostem sociologie ovlivnit sociální změny.
Jeho klíčová díla (např. Homo academicus; Les Héritiers: les étudiants et la culture; Distinction: a Social Critique of the Judgment of Taste) dosud nevyšla v českém překladu.
Pocházel z prosté zemědělské rodiny z francouzského Baskicka, studoval v Pau a Paříži a absolvoval prestižní École normale supérieure, kde mezi jeho učiteli byli Bachelard, Canguilhem a Foucault. Zpočátku se věnoval dějinám vědy a studiu Leibnitzova a Hegelova díla. Po krátké pedagogické praxi v Auvergne sloužil v letech 1955–1957 v Alžírsku, kam se v roce 1958 vrátil a zahájil své první terénní výzkumy mezi berberskými Kabyly, zároveň přednášel na alžírské univerzitě. V letech 1960–1961 působil jako asistent Raymonda Arona na Sorbonně a přednášel sociologii v Lille. Studoval dílo Durkheima, Webera, amerických sociologů a britské kulturní antropologie. Volný čas trávil v Alžírsku, které se stalo tématem jeho první významné knihy o krizi tamního zemědělství.
V roce 1962 se oženil s Marie-Claire Brizard a měli tři syny. V roce 1964 přešel na École pratique des hautes études en sciences sociales (EHESS), kde téhož roku vyšla jeho kniha „Iluze rovných šancí. Sociologie francouzského školství“, která vzbudila širokou pozornost. V roce 1968 založil na EHESS s Aronovou pomocí Středisko evropské sociologie (CSE) a s Fernandem Braudelem vydával časopis Actes de la recherche en sciences sociales. V roce 1981 byl jmenován profesorem sociologie na Collège de France a v roce 1985 se stal poradcem prezidenta Mitterranda pro reformu školství. Bourdieu se po celý život aktivně zapojoval do veřejného dění, komentoval politické otázky a publikoval kritické texty o televizi a francouzských akademiích (Homo academicus). V roce 1993 obdržel zlatou medaili CNRS, nejvyšší francouzské vědecké ocenění, a stal se čestným doktorem řady univerzit (Berlín, Berkeley, Frankfurt nad Mohanem, Athény a Joensuu). V roce 2000 získal Huxleyovu medaili od britského Královského antropologického institutu (RAI).
Bourdieu patřil ke směru kritické sociologie, kladl důraz na empirický výzkum, ale nezapomínal ani na individuální osudy a zkušenosti. Snažil se propojit subjektivistické a objektivistické pohledy a překlenout propast mezi idealismem a materialismem. Rozvinul stávající sociologické pojmy jako habitus, sociální pole, kapitál a třída a vytvořil novou teorii jednání, známou jako teorie praxe. V kulturní sociologii přirovnává každodenní interakce ke hře, kde každý účastník disponuje proměnlivými možnostmi. Postavení člověka ve společnosti lze znázornit grafem s osami ekonomického a symbolického kapitálu, který zahrnuje kulturní kapitál (kompetence, vzdělání) a sociální kapitál (známosti). Do takového grafu lze zakreslovat postavení jednotlivců, tříd a profesí, ale i preferované produkty.
Bourdieu se zabýval symbolickými systémy a zejména symbolickým násilím, studoval strategie mocných skupin a jejich snahu o reprodukci moci. Analyzoval, jak jemné odlišnosti v řeči ovlivňují společenský vzestup. Kritizoval inflaci diplomů ve francouzském školství a varoval před „strukturálním násilím“ neomezené konkurence. Věnoval se sociologii fotografie, roli intelektuálů a možnostem sociologie ovlivnit sociální změny.
Jeho klíčová díla (např. Homo academicus; Les Héritiers: les étudiants et la culture; Distinction: a Social Critique of the Judgment of Taste) dosud nevyšla v českém překladu.
Source: wikipedia (cs; en; Markgraf