Jurij Vasiljevič Bondarev
1924 - 2020
ruská
not rated
My rating
Jurij Vasiljevič Bondarev (* 15. března 1924 Orsk, † 29. března 2020 Moskva) byl ruský spisovatel.
Narodil se v Orsku v Orenburské oblasti. Krátce před válkou se s rodinou přestěhoval do Moskvy, odkud byli během války evakuováni do Taškentu. Po ukončení školy Bondarev nastoupil na frontu jako dělostřelecký poddůstojník. Bojoval u Stalingradu a postupoval až k Dukle.
V roce 1951 absolvoval Literární institut, již dříve, v roce 1949, debutoval povídkou „V puti“ (Na cestě) v časopise Smetana. V roce 1956 vydal sbírku povídek „Na bolšoj reke“ (Na velké řece) a v roce 1953 román „Junosť komandirov“ (Mládí velitelů). V roce 1957 publikoval v časopise Molodaja gvardija román „Bataljony prosjat ogňa“ (Prapory žádají palbu), který vyšel knižně o rok později a zařadil ho mezi významné autory moderní válečné prózy. V roce 1959 následovala kniha „Poslednije zalpy“ (Poslední salvy).
Po válce se do literárního života prosadil románem „Tišina“ (Ticho) v roce 1963 a jeho pokračováním „Dvoje“ (Dva) o dva roky později. V časopise Oktabr vyšla v roce 1969 novela „Rodstvěnniki“ (Příbuzní) a následně v časopise Znamja jeho rozsáhlý román „Gorjačij sněg“ (Hořící sníh) v roce 1971.
Bondarev psal také filmové scénáře, například k filmům „Osvobožděnije“ (Osvobození) a „49 dněj“ (49 dní), na kterém se podílel s Baklanovem a Těndrjakovem. Působil i jako literární kritik.
Zemřel 29. března 2020.
Narodil se v Orsku v Orenburské oblasti. Krátce před válkou se s rodinou přestěhoval do Moskvy, odkud byli během války evakuováni do Taškentu. Po ukončení školy Bondarev nastoupil na frontu jako dělostřelecký poddůstojník. Bojoval u Stalingradu a postupoval až k Dukle.
V roce 1951 absolvoval Literární institut, již dříve, v roce 1949, debutoval povídkou „V puti“ (Na cestě) v časopise Smetana. V roce 1956 vydal sbírku povídek „Na bolšoj reke“ (Na velké řece) a v roce 1953 román „Junosť komandirov“ (Mládí velitelů). V roce 1957 publikoval v časopise Molodaja gvardija román „Bataljony prosjat ogňa“ (Prapory žádají palbu), který vyšel knižně o rok později a zařadil ho mezi významné autory moderní válečné prózy. V roce 1959 následovala kniha „Poslednije zalpy“ (Poslední salvy).
Po válce se do literárního života prosadil románem „Tišina“ (Ticho) v roce 1963 a jeho pokračováním „Dvoje“ (Dva) o dva roky později. V časopise Oktabr vyšla v roce 1969 novela „Rodstvěnniki“ (Příbuzní) a následně v časopise Znamja jeho rozsáhlý román „Gorjačij sněg“ (Hořící sníh) v roce 1971.
Bondarev psal také filmové scénáře, například k filmům „Osvobožděnije“ (Osvobození) a „49 dněj“ (49 dní), na kterém se podílel s Baklanovem a Těndrjakovem. Působil i jako literární kritik.
Zemřel 29. března 2020.
Source: Medajlón v knize, wikipedia.cz