Giovanni Boccaccio (16. července 1313, pravděpodobně v Certaldu v Toskánsku – 21. prosince 1375 v Certaldu) byl italský básník a spisovatel renesance. Je považován za zakladatele italské umělecké prózy.
V mládí odešel do Neapole, kde se díky svému talentu dostal na dvůr krále Roberta I. z Anjou. Toto prostředí, centrum raného humanismu a renesance, ho silně ovlivnilo. Zde se zamiloval do Marii Aquinské, nemanželské dcery krále, které věnoval v roce 1342 dílo Elegia di Madonna Fiammetta. Následně se účastnil diplomatických misí v Avignonu a Římě.
V roce 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původně Ninfale Fiesolano, česky přebásněno J. Hiršalem v roce 1984), první italský pastýřský epos psaný v oktávách.
Jeho nejvýznamnějším dílem je cyklus povídek Dekameron, na kterém pracoval mezi lety 1348 a 1353. Skládá se ze sta novel, z nichž mnohé mají erotické prvky. Příběhy vypráví deset mladých lidí – sedm žen a tři muži – během deseti dnů (deka znamená deset), kteří prchli z Florencie, zasažené morem v roce 1348, na venkov.
Slavný básník zemřel 21. prosince 1375 ve věku 62 let.
**Významná díla:**
* Dekameron – cyklus 100 novel (1348 – 1353)
* Fiesolské nymfy – Ninfale Fiesolano
* Milostná vidina
* Román Fianetta – Elegia di madonna Fiammetta (1342)
* Život Dantův neboli Dantův životopisec (1358 – 1363)
* O příbězích slavných mužů – latinsky (1355 – 1374)
Source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Boccaccio