Halina Birenbaum
1929
polská
not rated
My rating
Narodila se 15. září 1929 ve Varšavě do židovské rodiny Grynsztejnů. Její otec byl obchodní zástupce, matka se starala o domácnost. V září 1939, s vypuknutím války, musela Halina přerušit školní docházku. Bombardování Varšavy způsobilo, že rodina přišla o dům a nalezla si nové bydlení. Postupně se začaly projevovat německá omezení pro Židy. V létě 1942, s počátkem masových deportací do Treblinky, byla Halina s rodinou zatčena během razie a odvezena na varšavský Umschlagplatz, odkud vyjížděly transporty.
Otce nacisté odvezli, zbytek rodiny se vrátil do ghetta. Přečkali zde všechny německé selekce a zátahy až do vypuknutí povstání ve varšavském ghettu. Ukrývali se v bunkru, který byl nakonec zradou odhalen. Byli transportováni do KL Majdanek u Lublinu, kde třináctiletá Halina selekcí prošla, zatímco její matka zahynula v plynové komoře. Po dvou měsících v Majdanku byla převezena do KL Auschwitz a zapsána pod číslem 48693.
Po karanténě pracovala nejprve v prádelně, později jako švadlena. Po redukci počtu švadlen byla přeřazena na namáhavé práce v pracovních oddílech, ale podařilo se jí dostat do tzv. „Kanady“, kde třídili věci po deportovaných. Po zrušení tohoto oddílu pracovala se zpracováním brambor a zeleniny. Na Nový rok 1945 ji postřelil esesman, když se snažila promluvit si s kamarádkou z vedlejšího tábora, a dobu do evakuace tábora strávila v nemocnici. Evakuována byla do KL Ravensbrück a následně do pobočného tábora v Neustadtu-Glewe, kde ji zastihlo osvobození.
Po válce se patnáctiletá Halina vrátila s dalšími bývalými vězeňkyněmi do Varšavy a setkala se se svým bratrem Markem, jediným přeživším z rodiny. Nastěhovala se k němu a znovu začala chodit do školy. V Polsku však panoval strach a nevraživost vůči Židům, proto se scházeli v komunitách – tzv. kibucech, kde sdíleli majetek a připravovali se na odjezd do Palestiny.
Halina se s jednou z těchto komunit vydala na cestu v červnu 1946. Přes Československo a Rakousko se dostala do tábora pro uprchlíky v Eschweige u Kasselu, kde pracovali v zemědělství a čekali na další cestu. V létě 1947 odjela ke známé svého bratra do Paříže, aby dokončila studium a složila maturitu. Když se na podzim dozvěděla, že její kibuc čeká v Marseille na loď do Palestiny, opustila Paříž a k nim se připojila. Po dvoutýdenní plavbě na malé rybářské lodi se 5. prosince 1947 nelegálně dostali do Palestiny.
Začátky v Palestině byly obtížné. Místní Židé z Evropy byli opovrhováni a vyčítalo se jim, že se během války nebránili. Nechtěli, aby o svých zážitcích z holocaustu mluvili, obávali se vlivu na mladé Izraelce. Po vzniku samostatného židovského státu navíc vypukly války s okolními arabskými státy.
Po prvním manželství s Adamem Balinem se Halina v roce 1950 provdala za Henryka Birenbauma, s nímž žije dodnes. Mají dva syny – Jakova, hudebního režiséra a autora písní, a Beniho.
Otce nacisté odvezli, zbytek rodiny se vrátil do ghetta. Přečkali zde všechny německé selekce a zátahy až do vypuknutí povstání ve varšavském ghettu. Ukrývali se v bunkru, který byl nakonec zradou odhalen. Byli transportováni do KL Majdanek u Lublinu, kde třináctiletá Halina selekcí prošla, zatímco její matka zahynula v plynové komoře. Po dvou měsících v Majdanku byla převezena do KL Auschwitz a zapsána pod číslem 48693.
Po karanténě pracovala nejprve v prádelně, později jako švadlena. Po redukci počtu švadlen byla přeřazena na namáhavé práce v pracovních oddílech, ale podařilo se jí dostat do tzv. „Kanady“, kde třídili věci po deportovaných. Po zrušení tohoto oddílu pracovala se zpracováním brambor a zeleniny. Na Nový rok 1945 ji postřelil esesman, když se snažila promluvit si s kamarádkou z vedlejšího tábora, a dobu do evakuace tábora strávila v nemocnici. Evakuována byla do KL Ravensbrück a následně do pobočného tábora v Neustadtu-Glewe, kde ji zastihlo osvobození.
Po válce se patnáctiletá Halina vrátila s dalšími bývalými vězeňkyněmi do Varšavy a setkala se se svým bratrem Markem, jediným přeživším z rodiny. Nastěhovala se k němu a znovu začala chodit do školy. V Polsku však panoval strach a nevraživost vůči Židům, proto se scházeli v komunitách – tzv. kibucech, kde sdíleli majetek a připravovali se na odjezd do Palestiny.
Halina se s jednou z těchto komunit vydala na cestu v červnu 1946. Přes Československo a Rakousko se dostala do tábora pro uprchlíky v Eschweige u Kasselu, kde pracovali v zemědělství a čekali na další cestu. V létě 1947 odjela ke známé svého bratra do Paříže, aby dokončila studium a složila maturitu. Když se na podzim dozvěděla, že její kibuc čeká v Marseille na loď do Palestiny, opustila Paříž a k nim se připojila. Po dvoutýdenní plavbě na malé rybářské lodi se 5. prosince 1947 nelegálně dostali do Palestiny.
Začátky v Palestině byly obtížné. Místní Židé z Evropy byli opovrhováni a vyčítalo se jim, že se během války nebránili. Nechtěli, aby o svých zážitcích z holocaustu mluvili, obávali se vlivu na mladé Izraelce. Po vzniku samostatného židovského státu navíc vypukly války s okolními arabskými státy.
Po prvním manželství s Adamem Balinem se Halina v roce 1950 provdala za Henryka Birenbauma, s nímž žije dodnes. Mají dva syny – Jakova, hudebního režiséra a autora písní, a Beniho.