Petr Bezruč

Petr Bezruč, rodným jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě roku 1867. Jeho otec, středoškolský profesor a významný slezský buditel, byl roku 1873 přeložen do Brna, kde Vladimír navštěvoval Slovanské gymnázium. Rodinné finanční potíže, které následovaly po otcově smrti v roce 1880, a pocity beznaděje vedly k tomu, že Vladimír nedokončil studia klasické filologie v Praze a po třech letech se roku 1888 vrátil do Brna.

V Brně nastoupil Bezruč do Zemského výboru a od roku 1889 pracoval na poště. Roku 1891 byl přeložen do Místku, kde se seznámil s bohémskými přáteli a prožil dva milostné vztahy. V roce 1893 se Bezruč opět vrátil do Brna. Na přelomu století vážně onemocněl plicní a nervovou chorobou. Během války byl Bezruč půl roku vězněn kvůli podezření z velezrady, které se však nepotvrdilo.

Až do roku 1928 pracoval Bezruč na nádražní poště a od roku 1939 žil v ústraní v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl jmenován národním umělcem. Petr Bezruč zemřel roku 1958 v Olomouci.

Jeho jedinou publikovanou sbírkou jsou Slezské písně, které se staly klíčovým zdrojem české moderní sociální poezie 20. století. Básně jsou drsné a dramatické, inspirované odporem proti útlaku v rodném Slezsku a díky svému patosu a symbolice se vyvíjejí až k lidovému mýtu. Slezské písně vznikaly postupně a zahrnují básně z různých období autorova života. Bezruč pro vyjádření svých myšlenek často volil baladu, epický žánr, který v jeho podání dosáhl nového vrcholu v české poezii. Jeho dílo získalo uznání nejen v Čechách, ale i v zahraničí, kde bylo přeloženo do mnoha jazyků. Kromě Slezských písní psal Bezruč milostnou lyriku, reflexivní verše o smyslu života a také několik povídek.