not rated
My rating
Eduard Bass, rodným jménem Eduard Schmidt (1. 1. 1888 – 2. 10. 1946), byl český spisovatel, novinář a umělec. Působil jako humorista, satirik, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér, textař, publicista, reportér, dramatik a kabaretiér, zastánce demokratických ideálů. Nejvíce se proslavil knihami *Klapzubova jedenáctka* a *Cirkus Humberto*.
Pseudonym Bass si zvolil podle svého hlubokého hlasu při prvních vystoupeních v kabaretu U Bílé labutě Na Poříčí.
Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnické firmy ze Smíchova. Po ukončení obchodní akademie v roce 1905 cestoval do Belgie za zkušenostmi a následně studoval chemii na pražské technice, současně pracoval v otcově firmě. Krátce studoval i v Curychu. V letech 1906–1916, během zaměstnání u otce, cestoval do Mnichova, Itálie, Berlína a Vídně, kde ho nejvíce zajímaly různé formy lidové zábavy, kabarety a šantány. Vedl tak dvojí život, snažil se vyhovět otci, ale jeho srdce tíhlo k umění.
Již v roce 1907 začal vystupovat v Schöblově kabaretu, kde recitoval básně Gellnera a Šrámka. Od roku 1912 působil jako konferenciér v Lucerně a v letech 1913–1920 v kabaretu Červená sedma, kde se studentská zábava proměnila v kvalitní literární a divadelní produkci. Zde se uplatnil jako recitátor, herec, zpěvák, písničkář, autor a překladatel kupletů a šansonů, a také jako autor krátkých próz a jednoaktovek.
Po zkrachování otcovy továrny na začátku 1. světové války se mohl plně věnovat umělecké činnosti. Ze zdravotních důvodů byl ušetřen válečných útrap a pracoval jako písař ve vojenské nemocnici na Hradčanech, odkud byl uvolňován na vystoupení. V té době se oženil s herečkou a sochařkou Táňou Krykovou.
V letech 1916–1917 byl ředitelem kabaretu Rokoko a psal do novin a časopisů *Nová doba*, *Právo lidu*, *Kopřivy* a *Humoristické listy*. Po zániku Červené sedmy s kolegy publikoval satirické texty v edici Syrinx, kterou řídil, a v letech 1919–1920 redigoval satirický časopis *Šibeničky*.
Dalších dvacet let strávil v *Lidových novinách*, kde od roku 1921 působil jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a autor rozhlásků. V letech 1933–1941 byl šéfredaktorem. V *Lidových novinách* se spřátelil s Karlem Poláčkem, bratry Čapkovými a dalšími významnými osobnostmi, jako byli Rudolf Těsnohlídek a Ondřej Sekora. Publikovali zde i Vítězslav Nezval, František Halas a Konstantin Biebl. Často se scházel s přáteli v pražské kavárně Montmartre.
Během okupace musel přerušit novinářskou činnost a věnoval se psaní knih, které posilovaly české národní vědomí. Jeho láska k cirkusu ho vedla k napsání románové kroniky *Cirkus Humberto* jako díla o lidech oddaných společné věci.
Na sklonku války mu zemřela žena. Po osvobození se znovu stal šéfredaktorem obnovených *Lidových novin* (nyní *Svobodné noviny*), ale kvůli nemoci brzy z redakce odešel. Jeho poslední novinový článek vyšel 28. října 1945, téhož dne ho postihla srdeční mrtvice.
Pseudonym Bass si zvolil podle svého hlubokého hlasu při prvních vystoupeních v kabaretu U Bílé labutě Na Poříčí.
Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnické firmy ze Smíchova. Po ukončení obchodní akademie v roce 1905 cestoval do Belgie za zkušenostmi a následně studoval chemii na pražské technice, současně pracoval v otcově firmě. Krátce studoval i v Curychu. V letech 1906–1916, během zaměstnání u otce, cestoval do Mnichova, Itálie, Berlína a Vídně, kde ho nejvíce zajímaly různé formy lidové zábavy, kabarety a šantány. Vedl tak dvojí život, snažil se vyhovět otci, ale jeho srdce tíhlo k umění.
Již v roce 1907 začal vystupovat v Schöblově kabaretu, kde recitoval básně Gellnera a Šrámka. Od roku 1912 působil jako konferenciér v Lucerně a v letech 1913–1920 v kabaretu Červená sedma, kde se studentská zábava proměnila v kvalitní literární a divadelní produkci. Zde se uplatnil jako recitátor, herec, zpěvák, písničkář, autor a překladatel kupletů a šansonů, a také jako autor krátkých próz a jednoaktovek.
Po zkrachování otcovy továrny na začátku 1. světové války se mohl plně věnovat umělecké činnosti. Ze zdravotních důvodů byl ušetřen válečných útrap a pracoval jako písař ve vojenské nemocnici na Hradčanech, odkud byl uvolňován na vystoupení. V té době se oženil s herečkou a sochařkou Táňou Krykovou.
V letech 1916–1917 byl ředitelem kabaretu Rokoko a psal do novin a časopisů *Nová doba*, *Právo lidu*, *Kopřivy* a *Humoristické listy*. Po zániku Červené sedmy s kolegy publikoval satirické texty v edici Syrinx, kterou řídil, a v letech 1919–1920 redigoval satirický časopis *Šibeničky*.
Dalších dvacet let strávil v *Lidových novinách*, kde od roku 1921 působil jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a autor rozhlásků. V letech 1933–1941 byl šéfredaktorem. V *Lidových novinách* se spřátelil s Karlem Poláčkem, bratry Čapkovými a dalšími významnými osobnostmi, jako byli Rudolf Těsnohlídek a Ondřej Sekora. Publikovali zde i Vítězslav Nezval, František Halas a Konstantin Biebl. Často se scházel s přáteli v pražské kavárně Montmartre.
Během okupace musel přerušit novinářskou činnost a věnoval se psaní knih, které posilovaly české národní vědomí. Jeho láska k cirkusu ho vedla k napsání románové kroniky *Cirkus Humberto* jako díla o lidech oddaných společné věci.
Na sklonku války mu zemřela žena. Po osvobození se znovu stal šéfredaktorem obnovených *Lidových novin* (nyní *Svobodné noviny*), ale kvůli nemoci brzy z redakce odešel. Jeho poslední novinový článek vyšel 28. října 1945, téhož dne ho postihla srdeční mrtvice.
Source: ld.johanesville.net