Honoré de Balzac
1799 - 1850
francouzská
not rated
My rating
Honoré de Balzac, vlastním jménem Bernard-François Balssa, byl významný francouzský spisovatel 19. století, představitel realismu a romantismu. Narodil se 20. května 1799 v Tours a zemřel 18. srpna 1850 v Paříži.
Balzac je považován za průkopníka kritického realismu a autora rozsáhlého díla. Byl nesmírně pracovitý a odhodlaný, ale zároveň se mu nedařilo v podnikání – všechny jeho snahy skončily neúspěchem a neustále ho pronásledovali věřitelé. Paradoxně svá nejlepší díla napsal právě v době finančních potíží.
Pocházel z měšťanské rodiny a ve škole příliš nevynikal, gymnázium stěží dokončil. Pokusil se o studium práv, ale již tehdy toužil po spisovatelské kariéře. Dva roky se pokoušel získat podporu rodičů, aby prokázal svůj talent, ale bez úspěchu. Nakonec se rozhodl odmítnout praktické zaměstnání a začal se živit psaním nenáročných textů.
Krátce před třicátými narozeninami se rozhodl změnit směr a poprvé podepsal historický román Šuani (1829). Následovaly další kratší práce, jako Gobseck (1830), kde představil postavu chamtivce, a Šagrénová kůže (1831), s motivem kůže plnící přání, ale zároveň zmenšující se a nakonec přinášející smrt. Tyto romány se staly základem jeho životního díla – Lidské komedie. Ta měla zahrnovat 137 próz rozdělených do Studií mravů, Studií filozofických a Studií analytických, s dalšími podskupinami podle oblasti a povolání. Hlavními pilíři tohoto ambiciózního cyklu jsou romány Otec Goriot (1835), Ztracené iluze (1837, 1839, 1843) a Lesk a bída kurtizán (do 1847).
Typické pro Balzacovo dílo je opakující se motivy a postavy, nedodržování chronologického sledu událostí a pohled na vedlejší postavy z různých perspektiv. Chtěl tak vytvořit komplexní obraz společnosti „v pohybu“. Využíval detailní popisy, založené na jeho pozorovacích schopnostech, které jsou označovány jako tzv. druhý zrak. Tímto postupem položil základy kritického realismu.
Mezi další významná díla patří Evženie Grandetová (1834), rozvíjející téma lakomce, Sestřenice Běta (1846) s intrikánskou hlavní postavou a Plukovník Chabert (1832).
V Balzacově životě hrály důležitou roli ženy, zejména paní de Berny, která byla starší než on o více než dvacet let. Později se pokoušel oženit s ovdovělou šlechtičnou Hanskou, s níž ho spojovala touha po společenském uznání, ale sňatek se uskutečnil až těsně před jeho smrtí.
Balzac je považován za průkopníka kritického realismu a autora rozsáhlého díla. Byl nesmírně pracovitý a odhodlaný, ale zároveň se mu nedařilo v podnikání – všechny jeho snahy skončily neúspěchem a neustále ho pronásledovali věřitelé. Paradoxně svá nejlepší díla napsal právě v době finančních potíží.
Pocházel z měšťanské rodiny a ve škole příliš nevynikal, gymnázium stěží dokončil. Pokusil se o studium práv, ale již tehdy toužil po spisovatelské kariéře. Dva roky se pokoušel získat podporu rodičů, aby prokázal svůj talent, ale bez úspěchu. Nakonec se rozhodl odmítnout praktické zaměstnání a začal se živit psaním nenáročných textů.
Krátce před třicátými narozeninami se rozhodl změnit směr a poprvé podepsal historický román Šuani (1829). Následovaly další kratší práce, jako Gobseck (1830), kde představil postavu chamtivce, a Šagrénová kůže (1831), s motivem kůže plnící přání, ale zároveň zmenšující se a nakonec přinášející smrt. Tyto romány se staly základem jeho životního díla – Lidské komedie. Ta měla zahrnovat 137 próz rozdělených do Studií mravů, Studií filozofických a Studií analytických, s dalšími podskupinami podle oblasti a povolání. Hlavními pilíři tohoto ambiciózního cyklu jsou romány Otec Goriot (1835), Ztracené iluze (1837, 1839, 1843) a Lesk a bída kurtizán (do 1847).
Typické pro Balzacovo dílo je opakující se motivy a postavy, nedodržování chronologického sledu událostí a pohled na vedlejší postavy z různých perspektiv. Chtěl tak vytvořit komplexní obraz společnosti „v pohybu“. Využíval detailní popisy, založené na jeho pozorovacích schopnostech, které jsou označovány jako tzv. druhý zrak. Tímto postupem položil základy kritického realismu.
Mezi další významná díla patří Evženie Grandetová (1834), rozvíjející téma lakomce, Sestřenice Běta (1846) s intrikánskou hlavní postavou a Plukovník Chabert (1832).
V Balzacově životě hrály důležitou roli ženy, zejména paní de Berny, která byla starší než on o více než dvacet let. Později se pokoušel oženit s ovdovělou šlechtičnou Hanskou, s níž ho spojovala touha po společenském uznání, ale sňatek se uskutečnil až těsně před jeho smrtí.
Source: ld.johanesville.net