not rated
My rating
Jakub Arbes (12.6.1840 – 8.4.1914) byl český spisovatel a novinář. Přestože sympatizoval s májovci, odlišoval se od nich dobovými okolnostmi své tvorby.
Narodil se na Smíchově v rodině obuvníka, v prostředí dělnické kolonie. Už jako osmiletý chlapec vnímal atmosféru revolučního roku 1848. Ve škole se spřátelil s Juliem Zeyerem a učil se od Jana Nerudy. Brzy si uvědomil touhu Čechů po samostatnosti a stal se novinářem, který svými články podněcoval český národ k odporu proti rakouské nadvládě. Jeho zájem o život dělníků a seznámení čtenářů s myšlenkami prvních socialistů vzbudilo u vládnoucích kruhů podezření. Jako odpovědný redaktor Národních listů (1867–77) byl opakovaně vyslýchán a v letech 1873–74 vězněn v České Lípě.
Po této zkušenosti se Arbes obrátil k literatuře. Po neúspěšných pokusech o poezii a drama jej inspirovala tvorba E. A. Poea, E. T. A. Hoffmanna, Ch. Dickense a N. V. Gogola.
Jeho prvním dílem byl romanet Ďábel na skřipci (1857). Plně se rozvinul jeho osobitý styl kombinující fantazii a realitu v díle Svatý Xaverius (1873), které vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti. Příběh chudého pražského mladíka hledajícího poklad v obraze Svatého Xaveria ukázal čtenářům marnost jeho úsilí.
V těžkých časech po vyloučení z redakce Národních listů vznikla na konci 70. a v první polovině 80. let další tajemná díla: Sivooký démon (1873), Ukřižovaná (1876), Zázračná Madona (1875) a Newtonův mozek, s motivem letu vesmírem a sledování dějin lidstva. V letech 1876–78 působil jako dramaturg Prozatímního divadla a s M. Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880–81), který však kvůli cenzuře a nedostatku financí zanikl.
Pozdější romanety Akrobati (1878) a Etiopská lilie (1879) se zaměřují na sociální témata s autobiografickými prvky. Romány Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883) zobrazují život chudých v raném kapitalismu a osudy „ztracených existencí“, které se snaží o reformu společnosti, ale neúspěšně. Nedokončen zůstal román Štrajchpudlíci (1883) ze smíchovské periferie. Tyto příběhy jsou často složité a zápletky se vrší jedna na druhou. Arbes se těchto nedostatků vyvaroval v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), líčící rozklad hodnot vlivem kapitalismu na venkově, a Poslední dnové lidstva (1895), tragický příběh ženy sužované žárlivostí. Důležitou součástí jeho tvorby jsou studie o výjimečných osobnostech (Niccolò Machiavelli, E. A. Poe, Karel Sabina), které shrnul do knih Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909).
Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění, jako oběť českých poměrů. Zemřel 8. dubna 1914 v Praze.
Narodil se na Smíchově v rodině obuvníka, v prostředí dělnické kolonie. Už jako osmiletý chlapec vnímal atmosféru revolučního roku 1848. Ve škole se spřátelil s Juliem Zeyerem a učil se od Jana Nerudy. Brzy si uvědomil touhu Čechů po samostatnosti a stal se novinářem, který svými články podněcoval český národ k odporu proti rakouské nadvládě. Jeho zájem o život dělníků a seznámení čtenářů s myšlenkami prvních socialistů vzbudilo u vládnoucích kruhů podezření. Jako odpovědný redaktor Národních listů (1867–77) byl opakovaně vyslýchán a v letech 1873–74 vězněn v České Lípě.
Po této zkušenosti se Arbes obrátil k literatuře. Po neúspěšných pokusech o poezii a drama jej inspirovala tvorba E. A. Poea, E. T. A. Hoffmanna, Ch. Dickense a N. V. Gogola.
Jeho prvním dílem byl romanet Ďábel na skřipci (1857). Plně se rozvinul jeho osobitý styl kombinující fantazii a realitu v díle Svatý Xaverius (1873), které vyvolalo nebývalý zájem veřejnosti. Příběh chudého pražského mladíka hledajícího poklad v obraze Svatého Xaveria ukázal čtenářům marnost jeho úsilí.
V těžkých časech po vyloučení z redakce Národních listů vznikla na konci 70. a v první polovině 80. let další tajemná díla: Sivooký démon (1873), Ukřižovaná (1876), Zázračná Madona (1875) a Newtonův mozek, s motivem letu vesmírem a sledování dějin lidstva. V letech 1876–78 působil jako dramaturg Prozatímního divadla a s M. Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880–81), který však kvůli cenzuře a nedostatku financí zanikl.
Pozdější romanety Akrobati (1878) a Etiopská lilie (1879) se zaměřují na sociální témata s autobiografickými prvky. Romány Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883) zobrazují život chudých v raném kapitalismu a osudy „ztracených existencí“, které se snaží o reformu společnosti, ale neúspěšně. Nedokončen zůstal román Štrajchpudlíci (1883) ze smíchovské periferie. Tyto příběhy jsou často složité a zápletky se vrší jedna na druhou. Arbes se těchto nedostatků vyvaroval v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), líčící rozklad hodnot vlivem kapitalismu na venkově, a Poslední dnové lidstva (1895), tragický příběh ženy sužované žárlivostí. Důležitou součástí jeho tvorby jsou studie o výjimečných osobnostech (Niccolò Machiavelli, E. A. Poe, Karel Sabina), které shrnul do knih Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909).
Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění, jako oběť českých poměrů. Zemřel 8. dubna 1914 v Praze.
Source: ld.johanesville.net