Hana Andronikova (9. září 1967 Gottwaldov – 20. prosince 2011 Praha) absolvovala gymnázium ve Zlíně a následně studium angličtiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích pracovala v personalistice v různých společnostech. V roce 1999 se zaměřila na literární tvorbu.
Literárně debutovala románem *Zvuk slunečních hodin* (2001), za který obdržela Literární cenu Knižního klubu a o rok později i cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Román se odehrává v rodném Zlíně autorky.
Následoval cyklus povídek *Srdce na udici*, vydaný nakladatelstvím Petrov. Největšího uznání se však dočkala s posledním románem *Nebe nemá dno* (2011), který získal Cenu čtenářů v soutěži Magnesia Litera a byl porotou nominován mezi čtyři nejlepší knihy roku.
V románu *Nebe nemá dno* zpracovala osobní zkušenosti z pobytu v amazonském pralese a konfrontuje se s těžkými životními událostmi – smrtí otce a vlastní nemocí. Kniha je intimní a autobiograficky zabarvená.
Podílela se také na tvorbě divadelních her *Tanec přes plot* (2008) a *Pakosti a drabanti* (2010), které uvádělo pražské Divadlo Archa.
Hana Andronikova podlehla rakovině 20. prosince 2011, s čímž se vyrovnávala i ve své poslední knize vydané v roce 2010.
Source: http://www.ipetrov.cz/, www.idnes.cz