Pavel Rafaelovič Amnuel

Studoval fyziku na ázerbajdžánské univerzitě a získal vědecký titul kandidáta matematicko-fyzikálních věd. Pracoval jako astrofyzik a v roce 1990 emigroval do Izraele. Je považován za jednoho z nejtalentovanějších autorů ruské sci-fi. Jeho povídky jsou poutavé a plné originálních nápadů. Příkladem je povídka „Jdu po trase“ (1973, publikováno ve sborníku Sovětská literatura 1982/12), která sleduje osudy průzkumníků cizích planet, geneticky upravených pro život v extrémních podmínkách. Povídka „Výš než hory, výš než oblaka, výš než nebe“ (1982, publikováno ve sborníku Sonáta hada, 1988) vypráví silný příběh o planetě, kde hustá mlha způsobila úpadek civilizace. Autor napsal také povídku „Poutník“ (publikováno ve sborníku Maják na útesu delfínů, 1983). V povídce „Po 20 000 000 000 let“ (1984) rozvíjí myšlenku, že vesmír je obrovská, umírající inteligentní entita, zraněná Velkým třeskem, který byl výsledkem války bytostí z předchozího vesmíru. Povídky autora byly vydány ve sborníku „Po 20 000 000 000 let“ (1985).