not rated
My rating
Louisa May Alcott (29. listopadu 1832, Kašmír, Indie – 6. března 1888, Boston, USA) byla americká spisovatelka, nejvíce proslulá svým dílem *Malé ženy*, které čerpá z jejího dětství se třemi sestrami v Concordu, Massachusetts.
Její otec, Amos Bronson Alcott, byl učitel a zastánce německé filosofie transcendentalismu, což silně ovlivnilo Louisinu výchovu i životní smýšlení celé rodiny. Matka, Abigail May Alcottová, ve svém dopise švagrovi popisuje Louisino narození: „S velkou radostí ti oznamuji narození mé druhé dcery… narodila se půl hodiny po dvanácté, dnes v noci, v den mých (33) narozenin.“ V té době žili v Germatownu, části Philadelphie, Pensylvánie, se starší sestrou Annou.
V roce 1834 se rodina přestěhovala do Bostonu, kde otec založil experimentální školu a navázal kontakty s intelektuály, básníky a filosofy, jako byli Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau. V roce 1835 se narodila Louisina sestra Elisabeth a v roce 1840, po neúspěších se školou a narození nejmladší dcery Abigail May, se Alcottovi usadili v Orchard House v Concordu.
V roce 1843 otec s Charlesem Lanem založil poblíž Harvardu komunitu Fruitlands, kde lidé žili v souladu s přírodou, pěstovali si vlastní potraviny a vyhýbali se moderním vymoženostem. Po sedmi měsících se však ukázalo, že tento experiment není udržitelný. Rodina pronajímala pokoje v Orchard House a nakonec, s finanční pomocí Ralpha Walda Emersona a matčina dědictví, dům zakoupila.
Přestože Fruitlands byl ekonomickou ranou, posílil vztahy rodiny s významnými intelektuály, jako byli Henry David Thoreau, Nathaniel Hawthorne a především Ralph Waldo Emerson, kteří se stali rodinnými přáteli a Louisinými učiteli. Pod jejich vlivem přijala názory proti otroctví a za práva žen.
Louisa později popsala své zkušenosti z tohoto období v novinách pod názvem *Transcendental Wild Oats*, které byly později zařazeny do sbírky *Silver Pitchers*. Finanční tíseň rodiny ji přiměla k brzkému nástupu do práce – pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice v domácnosti a spisovatelka. Její první dílo bylo *Flower Fables*, sbírka povídek napsaná pro dceru Ralpha Walda Emersona, Ellen. V roce 1860 začala přispívat do časopisu *Atlantic Monthly*.
Během Americké občanské války sloužila Louisa šest týdnů v letech 1862–1863 jako ošetřovatelka v nemocnici v Georgetownu, D.C. Její dopisy domů přepracovala a publikovala pod názvem *Hospital Sketches*. Kritika ocenila její postřeh a smysl pro humor. Následovala novela *Moods*, inspirovaná jejími vlastními zkušenostmi a nadějemi.
Pod pseudonymem A. M. Barnard psala vášnivé, ale povrchní novely o ženách, které se snaží pomstít za křivdy. Přestože si tuto tvorbu sama nevážila, byla komerčně úspěšná.
Současně psala mravoučné pohádky a příběhy pro děti a také poloautobiografickou povídku *Work* a anonymní novelu *A Modern Mephistopheles*, která byla připisována Julianu Hawthornovi.
Skutečný úspěch přišel s první částí *Malých žen*, poloautobiografického vyprávění o jejím dětství se sestrami v Concordu. Druhá část, *Good Wives*, sleduje sestry Marchovy do dospělosti a jejich manželství. *Little Men* popisuje život Jo ve škole Plumfield, kterou založila se svým manželem, profesorem Bhaerem, a *Jo’s Boys* uzavírá ságu rodiny Marchových. Většina jejích dalších děl navazuje na téma *Malých žen*.
Hrdinka *Malých žen*, Jo, představuje Louisinu vlastní osobnost a sestry v románu jsou pojmenovány po jejích sestrách – Meg (Anna), Beth a Amy (anagram May). Na rozdíl od své knižní alter ego se však Louisa nikdy nevdala a v rozhovoru prohlásila: „…protože jsem zamilovaná do tolika krásných dívek a nikdy ani maličko do žádného muže.“
V roce 1879 zemřela její nejmladší sestra May. Louisa si vzala její dvouletou dceru Luisu May Nieriker, zvanou Lulu, a pojmenovala ji po své tetě Louise. Pozdější příběhy byly inspirovány Lulu.
V pozdějším životě se Louisa stala obhájkyní hnutí sufražetek a byla první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Spolu s dalšími spisovatelkami se podílela na tvorbě novely *Gilded Age*, která se zabývala problémy žen ve viktoriánské době.
Louisa psala až do své smrti. Dlouho se věřilo, že zemřela na otravu rtutí z léku Calomel, který se používal při léčbě tyfu, ale novější výzkumy tuto teorii vyvracejí. Podle nich její chronické zdravotní problémy a vyrážka na tváři, viditelná na pozdních fotografiích, naznačují onemocnění Lupus.
Louisa zemřela v Bostonu ve věku 55 let, dva dny po návštěvě umírajícího otce. Její poslední slova byla: „Není to meningitida?“ Je pohřbena se svou rodinou na hřbitově Sleepy Hollow v Concordu.
Její život a kariéru popsaly Ednah D. Cheneyová ve svém díle *Louisa May Alcott: Her Life, Letters and Journals* a Madeleine B. Sternová ve své biografii *Louisa May Alcott*.
Její otec, Amos Bronson Alcott, byl učitel a zastánce německé filosofie transcendentalismu, což silně ovlivnilo Louisinu výchovu i životní smýšlení celé rodiny. Matka, Abigail May Alcottová, ve svém dopise švagrovi popisuje Louisino narození: „S velkou radostí ti oznamuji narození mé druhé dcery… narodila se půl hodiny po dvanácté, dnes v noci, v den mých (33) narozenin.“ V té době žili v Germatownu, části Philadelphie, Pensylvánie, se starší sestrou Annou.
V roce 1834 se rodina přestěhovala do Bostonu, kde otec založil experimentální školu a navázal kontakty s intelektuály, básníky a filosofy, jako byli Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau. V roce 1835 se narodila Louisina sestra Elisabeth a v roce 1840, po neúspěších se školou a narození nejmladší dcery Abigail May, se Alcottovi usadili v Orchard House v Concordu.
V roce 1843 otec s Charlesem Lanem založil poblíž Harvardu komunitu Fruitlands, kde lidé žili v souladu s přírodou, pěstovali si vlastní potraviny a vyhýbali se moderním vymoženostem. Po sedmi měsících se však ukázalo, že tento experiment není udržitelný. Rodina pronajímala pokoje v Orchard House a nakonec, s finanční pomocí Ralpha Walda Emersona a matčina dědictví, dům zakoupila.
Přestože Fruitlands byl ekonomickou ranou, posílil vztahy rodiny s významnými intelektuály, jako byli Henry David Thoreau, Nathaniel Hawthorne a především Ralph Waldo Emerson, kteří se stali rodinnými přáteli a Louisinými učiteli. Pod jejich vlivem přijala názory proti otroctví a za práva žen.
Louisa později popsala své zkušenosti z tohoto období v novinách pod názvem *Transcendental Wild Oats*, které byly později zařazeny do sbírky *Silver Pitchers*. Finanční tíseň rodiny ji přiměla k brzkému nástupu do práce – pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice v domácnosti a spisovatelka. Její první dílo bylo *Flower Fables*, sbírka povídek napsaná pro dceru Ralpha Walda Emersona, Ellen. V roce 1860 začala přispívat do časopisu *Atlantic Monthly*.
Během Americké občanské války sloužila Louisa šest týdnů v letech 1862–1863 jako ošetřovatelka v nemocnici v Georgetownu, D.C. Její dopisy domů přepracovala a publikovala pod názvem *Hospital Sketches*. Kritika ocenila její postřeh a smysl pro humor. Následovala novela *Moods*, inspirovaná jejími vlastními zkušenostmi a nadějemi.
Pod pseudonymem A. M. Barnard psala vášnivé, ale povrchní novely o ženách, které se snaží pomstít za křivdy. Přestože si tuto tvorbu sama nevážila, byla komerčně úspěšná.
Současně psala mravoučné pohádky a příběhy pro děti a také poloautobiografickou povídku *Work* a anonymní novelu *A Modern Mephistopheles*, která byla připisována Julianu Hawthornovi.
Skutečný úspěch přišel s první částí *Malých žen*, poloautobiografického vyprávění o jejím dětství se sestrami v Concordu. Druhá část, *Good Wives*, sleduje sestry Marchovy do dospělosti a jejich manželství. *Little Men* popisuje život Jo ve škole Plumfield, kterou založila se svým manželem, profesorem Bhaerem, a *Jo’s Boys* uzavírá ságu rodiny Marchových. Většina jejích dalších děl navazuje na téma *Malých žen*.
Hrdinka *Malých žen*, Jo, představuje Louisinu vlastní osobnost a sestry v románu jsou pojmenovány po jejích sestrách – Meg (Anna), Beth a Amy (anagram May). Na rozdíl od své knižní alter ego se však Louisa nikdy nevdala a v rozhovoru prohlásila: „…protože jsem zamilovaná do tolika krásných dívek a nikdy ani maličko do žádného muže.“
V roce 1879 zemřela její nejmladší sestra May. Louisa si vzala její dvouletou dceru Luisu May Nieriker, zvanou Lulu, a pojmenovala ji po své tetě Louise. Pozdější příběhy byly inspirovány Lulu.
V pozdějším životě se Louisa stala obhájkyní hnutí sufražetek a byla první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Spolu s dalšími spisovatelkami se podílela na tvorbě novely *Gilded Age*, která se zabývala problémy žen ve viktoriánské době.
Louisa psala až do své smrti. Dlouho se věřilo, že zemřela na otravu rtutí z léku Calomel, který se používal při léčbě tyfu, ale novější výzkumy tuto teorii vyvracejí. Podle nich její chronické zdravotní problémy a vyrážka na tváři, viditelná na pozdních fotografiích, naznačují onemocnění Lupus.
Louisa zemřela v Bostonu ve věku 55 let, dva dny po návštěvě umírajícího otce. Její poslední slova byla: „Není to meningitida?“ Je pohřbena se svou rodinou na hřbitově Sleepy Hollow v Concordu.
Její život a kariéru popsaly Ednah D. Cheneyová ve svém díle *Louisa May Alcott: Her Life, Letters and Journals* a Madeleine B. Sternová ve své biografii *Louisa May Alcott*.
Source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Louisa_May_Alcott