Věra Adlová
1919 - 1999
česká
not rated
My rating
Věra Adlová, rozená Studená, se narodila 22. července 1919 v Praze v rodině malíře. Po studiu řečtiny a latiny na filozofické fakultě UK dokončila vzdělání roku 1948. Její tvorba se zaměřuje na mravní otázky a socialistický životní styl, a to jak v literatuře pro dospělé, tak v knihách pro děti a mládež, přičemž originálně zpracovává uměleckonaučné práce.
První literární pokusy, romány *Vestonie* (1946) a *Život, který jsme milovali* (1948), vyšly ještě pod jejím dívčím jménem. Po zaměstnání v archivu a redakci závodního časopisu působila v redakcích *Světa sovětů* a později v nakladatelstvích politické a dětské literatury, kde se v letech 1972–75 stala šéfredaktorkou (nynější Albatros). V letech 1964–67 byla tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy. V roce 1942 vyšla sbírka parafrází latinské poezie *Med a hořec*, kterou vytvořil Kamil Bednář podle překladů Adlové.
K tvorbě pro dospělé se vrátila románem *Výprodej spravedlivých* (1966), po němž následovaly *Růže z Flander* (1976) a *Říkáte, abych věřil?* (1979), které potvrdily její umělecký růst. Následovala rozsáhlá románová freska *Trpká vůně podzimu* (1983).
Její tvorba pro mládež je žánrově pestrá a zaměřena na různé věkové skupiny. V prvních knihách, *Kouzelná skříňka* (1960) a *Krásná a slavná* (1961), čerpala ze zkušeností z pobytu v Sovětském svazu, často ve spolupráci s manželem Zdeňkem Adlou. Samostatně napsala *Na shledanou, Mořský vlku*, dobrodružný příběh odehrávající se v Moskvě. Pohádkové prózy *Honička nad Prahou* (1962) a *O zmrzlé elektřině* (1963) obsahují naučné prvky. V edici Veronika napsala knihy *Mirka to ví nejlíp* (1964) a *Blues pro Alexandru* (1966) pro dospívající dívky.
Novou etapu představuje *Jarní symfonie* (1973), encyklopedický obraz SSSR *Vyprávění o veliké zemi* (1974) a pohádkový soubor *Pohádky pro Kačenku* (1975). Následovaly životopis *Jenny* (1980) o manželce Karla Marxe a knížka *Vojta a medvěd Petr* (1982).
Mezi další práce patří překlad knihy V. A. Osejevové *Správní kluci* (1960), výbor z literárněhistorických studií Julia Fučíka *Zářivé poselství* (1973) a převyprávění Ovidiových *Proměn* s vloženými verši *Proměny lásky* (1980). Spolu se Zdeňkem Adlou a B. Foltýnem zpracovala *Čítanku pro 5. ročník ZDŠ*, která se používala ve školách v letech 1963–79. Její články, publikované především ve *Zlatém máji*, se věnují literatuře pro mládež.
První literární pokusy, romány *Vestonie* (1946) a *Život, který jsme milovali* (1948), vyšly ještě pod jejím dívčím jménem. Po zaměstnání v archivu a redakci závodního časopisu působila v redakcích *Světa sovětů* a později v nakladatelstvích politické a dětské literatury, kde se v letech 1972–75 stala šéfredaktorkou (nynější Albatros). V letech 1964–67 byla tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy. V roce 1942 vyšla sbírka parafrází latinské poezie *Med a hořec*, kterou vytvořil Kamil Bednář podle překladů Adlové.
K tvorbě pro dospělé se vrátila románem *Výprodej spravedlivých* (1966), po němž následovaly *Růže z Flander* (1976) a *Říkáte, abych věřil?* (1979), které potvrdily její umělecký růst. Následovala rozsáhlá románová freska *Trpká vůně podzimu* (1983).
Její tvorba pro mládež je žánrově pestrá a zaměřena na různé věkové skupiny. V prvních knihách, *Kouzelná skříňka* (1960) a *Krásná a slavná* (1961), čerpala ze zkušeností z pobytu v Sovětském svazu, často ve spolupráci s manželem Zdeňkem Adlou. Samostatně napsala *Na shledanou, Mořský vlku*, dobrodružný příběh odehrávající se v Moskvě. Pohádkové prózy *Honička nad Prahou* (1962) a *O zmrzlé elektřině* (1963) obsahují naučné prvky. V edici Veronika napsala knihy *Mirka to ví nejlíp* (1964) a *Blues pro Alexandru* (1966) pro dospívající dívky.
Novou etapu představuje *Jarní symfonie* (1973), encyklopedický obraz SSSR *Vyprávění o veliké zemi* (1974) a pohádkový soubor *Pohádky pro Kačenku* (1975). Následovaly životopis *Jenny* (1980) o manželce Karla Marxe a knížka *Vojta a medvěd Petr* (1982).
Mezi další práce patří překlad knihy V. A. Osejevové *Správní kluci* (1960), výbor z literárněhistorických studií Julia Fučíka *Zářivé poselství* (1973) a převyprávění Ovidiových *Proměn* s vloženými verši *Proměny lásky* (1980). Spolu se Zdeňkem Adlou a B. Foltýnem zpracovala *Čítanku pro 5. ročník ZDŠ*, která se používala ve školách v letech 1963–79. Její články, publikované především ve *Zlatém máji*, se věnují literatuře pro mládež.