Zdeněk Adla
1910 - 1990
česká
not rated
My rating
Autor literatury pro mládež, spojený s levicovou inteligencí první republiky, působil po osvobození jako redaktor časopisů pro děti a mládež. Až ve svých sedmdesátých letech se obrátil k literatuře pro dospělé autobiografickým románem, který mapuje komunistický odboj od konce 20. let do konce války. Byl také knižním grafikem, ilustrátorem a ve 30. letech vydavatelem pokrokových publikací.
Narodil se 1. června 1910 v Zárybech u Brandýsa nad Labem v rodině košíkáře. Vystudoval obecnou školu v rodišti a měšťanskou školu v Kostelci nad Labem (1921–1925). Po přestěhování do Prahy se učil písmomalířství a v roce 1928 byl přijat na státní grafickou školu. Stal se členem Komsomolu a od jara 1929 pracoval v jeho aparátu, kde navrhoval plakáty, obálky, brožury a odznaky pro KSČ. Spolupracoval s Rudým právem, Mladou gardou a Rozsévačkou, pro které vytvářel grafiku a publikoval první povídky a pohádky. Po zrušení Komunistického svazu mládeže vydával vlastním nákladem knihy mladých levicových autorů, které i graficky zpracovával, například *Písně s náhubkem* Ilji Barta, *Songy* Jana Doliny a sborník *Pozdrav Paříži*.
Během války byl v roce 1939 zatčen a do osvobození vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce se stal redaktorem časopisu *Svět sovětů*, kde v letech 1948–1952 působil jako šéfredaktor. V letech 1952–1955 pracoval v Moskvě jako dopisovatel ČTK a po návratu byl jmenován zástupcem šéfredaktora *Květů*. V roce 1962 se stal šéfredaktorem dětského časopisu *Mateřídouška* (do roku 1968) a později založil a redigoval *Sluníčko* (1965–1968).
Jeho manželka Věra Adlová se podílela na tvorbě některých jeho populárně naučných knih a spolupracovali na sestavení čítanky pro 5. ročník základní školy.
Adla se dlouhá léta věnoval psaní pro děti. Jeho první kniha *Kamarádi* (1932) vyšla pod pseudonymem Zdeněk.
K literatuře pro mládež se vrátil po třiceti letech novelou *To neznáte Jiřinu* (1962) a leporelem *První výlet* (1962).
Zkušenosti z pobytu v Moskvě využil v dětské novele *Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu* (1964). V roce 1967 vydal parodii na detektivní román *Kleopatra v kytaře*.
Spolu s manželkou Věrou Adlovou připravili tři uměleckonaučné knihy pro děti o Sovětském svazu (*Kouzelná skříňka*, 1960, *Vyprávění o veliké zemi*, 1974) a Praze (*Krásná a slavná*, 1961). Sám napsal *Šedesát kapek* (1964) a *Sto kapek* (1971), naučné beletrie s kresbami, hádankami a verši. Vydal také sbírky pohádek *Pejskovy pohádky* (1969) a *Kouzelníkova zahrada* (1967) a samostatné brožury *Trpaslík Čičorka a Pepík Herkules* (1964), *Jak šel žiraf k moři* (1971), *Tomášek a trpaslík Ondřej* (1969) a *Kuchař a moucha* (1969). Podílel se na sborníku *Pohádky pro všední dny i pro svátky* (1973) a spolu s Theodorem Mackem sestavil čítanku pro 4. ročník základní školy.
Pozdní vstup Adlův do literatury pro dospělé byl překvapivě úspěšný. Rozsáhlý román *V mrazech jabloně nekvetou* (1982), čerpající z jeho osobních zážitků, má téměř pět set stran.
Narodil se 1. června 1910 v Zárybech u Brandýsa nad Labem v rodině košíkáře. Vystudoval obecnou školu v rodišti a měšťanskou školu v Kostelci nad Labem (1921–1925). Po přestěhování do Prahy se učil písmomalířství a v roce 1928 byl přijat na státní grafickou školu. Stal se členem Komsomolu a od jara 1929 pracoval v jeho aparátu, kde navrhoval plakáty, obálky, brožury a odznaky pro KSČ. Spolupracoval s Rudým právem, Mladou gardou a Rozsévačkou, pro které vytvářel grafiku a publikoval první povídky a pohádky. Po zrušení Komunistického svazu mládeže vydával vlastním nákladem knihy mladých levicových autorů, které i graficky zpracovával, například *Písně s náhubkem* Ilji Barta, *Songy* Jana Doliny a sborník *Pozdrav Paříži*.
Během války byl v roce 1939 zatčen a do osvobození vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce se stal redaktorem časopisu *Svět sovětů*, kde v letech 1948–1952 působil jako šéfredaktor. V letech 1952–1955 pracoval v Moskvě jako dopisovatel ČTK a po návratu byl jmenován zástupcem šéfredaktora *Květů*. V roce 1962 se stal šéfredaktorem dětského časopisu *Mateřídouška* (do roku 1968) a později založil a redigoval *Sluníčko* (1965–1968).
Jeho manželka Věra Adlová se podílela na tvorbě některých jeho populárně naučných knih a spolupracovali na sestavení čítanky pro 5. ročník základní školy.
Adla se dlouhá léta věnoval psaní pro děti. Jeho první kniha *Kamarádi* (1932) vyšla pod pseudonymem Zdeněk.
K literatuře pro mládež se vrátil po třiceti letech novelou *To neznáte Jiřinu* (1962) a leporelem *První výlet* (1962).
Zkušenosti z pobytu v Moskvě využil v dětské novele *Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu* (1964). V roce 1967 vydal parodii na detektivní román *Kleopatra v kytaře*.
Spolu s manželkou Věrou Adlovou připravili tři uměleckonaučné knihy pro děti o Sovětském svazu (*Kouzelná skříňka*, 1960, *Vyprávění o veliké zemi*, 1974) a Praze (*Krásná a slavná*, 1961). Sám napsal *Šedesát kapek* (1964) a *Sto kapek* (1971), naučné beletrie s kresbami, hádankami a verši. Vydal také sbírky pohádek *Pejskovy pohádky* (1969) a *Kouzelníkova zahrada* (1967) a samostatné brožury *Trpaslík Čičorka a Pepík Herkules* (1964), *Jak šel žiraf k moři* (1971), *Tomášek a trpaslík Ondřej* (1969) a *Kuchař a moucha* (1969). Podílel se na sborníku *Pohádky pro všední dny i pro svátky* (1973) a spolu s Theodorem Mackem sestavil čítanku pro 4. ročník základní školy.
Pozdní vstup Adlův do literatury pro dospělé byl překvapivě úspěšný. Rozsáhlý román *V mrazech jabloně nekvetou* (1982), čerpající z jeho osobních zážitků, má téměř pět set stran.