Tatárek je ošklivý koník s velikou a chlupatou hlavou. Nikdo ho nechtěl, i starý Svatoň, chudý horník, ho koupil velmi levně jen pro jeho ošklivost. Tak jako lidé, mají i zvířata své osudy. Po čase byl Tatárek prodán do dolů, kde měl býti za živa pohřben. Ve stříbrném dole setká se se svým pěstounem a nyní právě počíná jeho životní román. Důlní katastrofa r. 1892, jeho návrat k životu, jeho staronové působiště a krásný konec. Q. M. vyskočil byl svědkem hrůzné důlní katastrofy. Jeho odborné znalosti prostředí, do kterého zasadil děj tohoto příběhu, podmaňují. Není to jen vyprávění o důlním koníku, celý příběh je propleten krásnými a snad už zapomenutými bájemi ze stříbrných dolů. Není to jen dobrodružství, kniha je naplněna skoro pohádkovou poesií stříbrných hlubin, láskou k těžce pracujícímu havířskému lidu a jeho pomocníku Tatárkovi. Autor vypráví prostě, nenásilně a právě tím prostým vyprávěním dosahuje účelu. Kniha je dobře doplněna přiléhavými kresbami akademického malíře M. Čermáka.
Upíři je sbírka horrorů, pokoušejících se o poeovskou atmosféru. Z horrorů je zde nejlepší povídka Nosič bacilů, jejíhož hrdinu navštíví démon Moru a přiměje ho, aby po světě roznášel zárodky smrtelné choroby. Šíp smrti je povídka o vynálezci paprsků smrti, jimiž se neúmyslně dopouštěl vražd v protějším domě.
Lund chtěl ještě cosi dodati, ale ustal náhle v rozhorlení a zastavil se, naslouchaje hlasům živlů, které právě v tom okamžiku významně zesílely. Jejich zvuk zněl jako tisíce zvonů, vyzývajících k vzpouře. A jeho poslušno, zdálo se mořské vojsko na svých pěnových koních řítiti se přímo proti břehu, po němž kráčeli oba rybáři.
Povídka vyšla ještě dvakrát: ve Vyskočilově knize Šachta pod názvem Vězeň skal a pod týmž názvem samostatně rovněž u Šolce v edici Šolcovy pestré knížky pro mládež, sv. 1.