Židovské anekdoty vydal Poláček v lednu 1933 v orbisovské edici Veselá mysl. Otiskoval je však už dříve v humoristickém časopise Dobrý den, jehož byl vedoucím a odpovědným redaktorem v letech 1927-1930. Poláček ve své tvorbě vždy stavěl na dokonalé znalosti prostředí, o kterém psal, a dokázal věrně zachytit postavy i situace. Židovské anekdoty vycházejí z jeho častých návštěv pražské židovské společnosti. Nejvíce anekdot je věnováno šnorerům, finančním otázkám, na druhém místě jsou námluvy a rodinný život a na třetím historky kolem rabínů a víry. Další anekdoty se týkají obchodu nebo otázek souvisejících se smrtí.
Soubor zhruba 700 hesel reflektujících a zesměšňujících nejčastější novinářská klišé a ustálené výrazy. Předmluvou opatřil Karel Čapek. Ze slovníku o veřejnosti: "Veřejnost je: Široká, uvědomělá. Veřejnost se právem ptá. Veřejnost je znepokojena, krajně pobouřena, nedá se napálit, nesedne na lep, na vějičku, nedá se zaslepit lesklými frázemi; pobouření zmocnilo se naší veřejnosti."