V povídkách smíchovské rodačky Růženy Jesenské (1863-1940) zaznívají tóny povětšinou temných vášní, které planou v hrudi precizně vykreslených ženských postav, hnaných žádostivostí až k zločinům a šílenství. Ať umělkyně, aristokratky, cestovatelky či švadleny, všechny prožívají zvláštní osudová dobrodružství, často v konfrontaci s jinak smýšlejícím okolím, které je považuje za výstřední a zhýralé. V Praze či na odlehlých panstvích a v nepřístupných zahradách raší sapfická láska a matky v nich touží po svých synech; u moře je pak slyšet volání tajemných tragických dálek. Růžena Jesenská je jedinečný zjev české literatury, všestranná autorka, jež vedle dívčích či výchovných románů a divadelních her uměla psát dráždivě smyslné a symbolické texty odehrávající se jakoby mimo svět. Tento výbor, který sestavil a doslovem opatřil Petr Boček, lze doporučit coby půlnoční potěchu všem romanticky, novoromanticky i dekadentně založeným čtenářkám a čtenářům se slabostí pro jemné fantastično a příběhy psané vytříbenou prózou v závojích touhy, na hony vzdálené veškerému realismu.
Sbírka přírodní lyriky, která zachycuje krásu lesů, moře, skal, hor a jezů, a balad zpracovávajících klasická lidová, náboženská a legendární témata – vodníka, dušičky, Kristovo ukřižování či čekání na déšť.
kapitola VIII.: První podzimní koncert, ještě se zapadajícím, teplým sluncem, pořádala Rajna Brunátová v Zofínském sále. Jela ze svého bytu na Malé Straně po Karlově mostě v soumraku, říkala si jako by myslila na zcela jiné věci nežli na budoucí hru: kam jedu, kam jedu?
Básnická sbírka temné a symbolistické lyriky velikého ticha, zázračných cest do tajemných dálek, starých bísní a balad o plavbách, trosečnících, zlé sudbě a lidských Snech.
Hrdinové v tomto cyklu povídek překonávají disharmonii vnitřního a vnějšího světa únikem do snu. Novoromantická a dekadentní stylizace se projevuje v prudkých kontrastech, v zálibě v tajemných, chmurných scenériích i volbou výlučných postav a osudů.
Sbírka prosté poezie o snech a lásce – o hvězdách a ptácích, kteří ustavičně šeptají o milém, o moři, které se podobá lidské duši a ve kterém lze snadno utonout, či o tichých májových nocích a Věčnosti.
Básnická sbírka věnovaná autorčiným sestrám a zprostředkovávající cit lásky, hluboký, vroucí a snový, která odešla do nesmírné dálky a zůstává věrnou vzpomínkou.
Básnická sbírka přemítavé a milostné lyriky, v níž se básnířka obrací k duši milovaného „jako k slunci květ“ – touží jej zasypat písněmi, zatímco vzývá prchající život a sní o vzdálených obzorech.
Sbírka básní z dob první světové války a z poválečných měsíců. Verše jsou zasvěceny a určeny svatému Václavu, drahé a nešťastné zemi, osudu, obráncům vlasti a mrtvým přátelům, Štefánikovi či zničené Francii. Bibliofilie, Sáňka 218.
Divadelní hra o jednom dějství. Pojednává o nejkrásnějším postilionovi Jiřím Vichrovi, jeho ženě Heleně, cestující princezně, které se pošta zalíbí, a statkáři Cyriaku Routičkovi. 400 výtisků na domácí imitaci japonu, z nichž 200 číslovaných a s dřevoryty ručně kolorovanými.
Básnická sbírka, jež v symbolistních verších zachycuje šílený rytmus srdcí a horečku rtů, píseň krve a touhu, která zmítá milujícím člověkem, o ztracených květech a lásce ke Stvořiteli. Bibliofilie, Sáňka 697. 217 výtisků, z nichž 37 číslovaných na Zandersově Hollandu. Ornamentace kreslila Zdenka Braunerová. Dle Sáňky jedna z prvních prací Dyrynkových.
Básnická sbírka věnovaná „svaté lásce, jež velká bloudí světem“, neznámým končinám věčných hádanek, českým zemím a jejím zákoutím a horám, ale i předmětům každodenní potřeby.
Sbírka tajnosnubné, přemítavé a přírodní lyriky. Verše se obracejí k nebeským tělesům a milencům; objevují se vzpomínky na život, domov a lásku, andělé, tajemné hlasy a smrt, přízračná dramata a strašlivé vášně, jež lemuje řeka Vltava a země „sladká, drsná a milovaná“. Bibliofilie, Sáňka 1579.
Poetická črta. Hrdina píše svému příteli tři melancholí prodchnuté dopisy o tom, jak se na jihu seznámil s českou vlastenkou Martou, která byla bohužel vdaná. Když se vrátí do Prahy, doslechne se, že Marta zemřela.
Sbírka přírodní a milostné lyriky lyriky. Verše líčí líbezná lesní zákoutí pod horami, stín borovic a smrčí, se studánkami, borůvčím, ostružiním a leskem hvězd. Duše bloudící zelenými samotami obdivuje květiny a vzpomíná na milého a touží po jeho návratu a lásce, zoufá si pod nesmírností nebe.
Zůstává už vlastně pouhým jménem v literární historii, jménem bez představy, jaké je za ním dílo, a navíc jménem, kterého si všímají čtenáři velmi málo, a pokud už, pletou si dost často Růženu Jesenskou s její neteří Milenou. Odpověď na to, proč tomu tak je, dnes najdeme jen sotva— její melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ale působí neustále živě a vášnivě i po více než sto letech od jejich vzniku.
Verše. Básnická sbírka symbolistické lyriky, jež vykresluje tajemná mračna a stíny, snění ve vzdálených zahradách a hlubokém osamění, závrať z nesmírnosti nadpozemské harmonie. Této knihy vydáno sedmdesát výtisků číslovaných, autorkou podepsaných.