Marcus Aurelius

Hovory k sobě

Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969.

ISBN: 80-204-0799-5

Myšlenky císaře Marka Aurelia

Ucelený překlad Emanuela Peroutky nazvaný Myšlenky císaře Marka Aurelia (1908) F. X. Šalda v Novině jako počin velice pochválil a připomněl také, že kdo chce stoickou filozofii poznat soustavněji, musí sáhnout před Markem Aureliem k Epiktetovi. Stoicismus byl pro Šaldu „jednou z nejkrásnějších a nejhrdějších póz, jaké mohl zaujmoutčlověk k životu a osudu.“ Pózu vnímal jako estetický pojem a antický člověk byl pro něj „estetik celým svým založením, estetik tělem i duší.“ Protože tento antický člověk žil téměř neustále na veřejnosti, měl také smysl pro hlavní estetický a umělecký zřetel a tím byl ohled na celek. „Býti krásnou částí krásného celku, spolupracovati na krásném celku, spoluvytvářeti jej - takové jest cítění, taková jest touha antického člověka.“