Zrození českého státu

Jsme hrdí na bohatou historii i krásu naší země. Kdy a jak se začaly formovat základy českého státu, původně malého knížectví, které mělo vyrůst v mocné království? Kdo byli jeho zakladatelé a jak dokázali vládnout lidu, proslulému svou svobodomyslností, bojovností, přizpůsobivostí a slabostí pro požitky? Co se skrývalo za horlivostí prvních panovníků v potlačování pohanství – upřímná víra, nebo politické ambice? A jak se slučovalo křesťanství, dokonce svatost, s takovou praxí jako bylo otroctví, které bylo překvapivě výnosné? Měli bychom se stydět za to, že Praha v 10. století byla centrem obchodu s lidmi a že bohatství získané tímto způsobem přispělo k vzestupu českého státu, když podobné praktiky pokračovaly i v pozdějších staletích? Měli bychom se stydět za to, že prvním skutečným tvůrcem státnosti byl pravděpodobný bratrovrah Boleslav I.? Nebo za poplatek odváděný do říše, který je často připisován svatému Václavovi? Neměli bychom. Raději se ponořme do poutavého vyprávění historika Jana Bauera, který nám odpovídá na tyto otázky a přibližuje dobu vzniku našeho státu. Byl to proces těžký, krvavý a odlišný od toho, jak ho známe z legend – ale na rozdíl od mnoha jiných, stát přetrval. Díky výrazným osobnostem, které autor vykresluje s pochopením pro jejich silné i slabé stránky, ať už šlo o dobyvatele, otrokáře, bigamisty s přezdívkou Pobožný, nebo skutečně svaté lidi. Dozvíte se například, že v Čechách se nevyplatí sundávat brnění ani v horku a zdánlivém bezpečí (jak zjistil neúspěšný dobyvatel Ota II.), nebo jak se svatokrádežnice může stát blahoslavenou (jako Václavova sestra Přibyslava).