Kniha se věnuje vzniku a vývoji české samosprávy v období jejího největšího rozkvětu, od roku 1862 do roku 1913. Zkoumá ji na třech úrovních – v obcích, okresech a zemi. Analyzuje také její efektivitu, včetně oblastí jako školství, jazyková politika a hospodaření s majetkem. Práce dokazuje, že česká samospráva byla nejprogresivnější správní a občanskou institucí v Předlitavsku a zároveň sloužila jako základna pro rozvoj liberálních a posléze demokratických principů.