André Maurois s mistrovskou lehkostí a hlubokým porozuměním vykresluje působivé životy a osudy, které v dnešní uspěchané době postrádáme. Jeho díla, jako například Život Benjamina Disraeliho a Dvě lásky Filipa Marcenata, jsou toho dokladem. Při psaní o Disraelim se Maurois nezaměřil pouze na jeho politickou kariéru, ale vnímal ho jako výjimečného a fascinujícího člověka, jako umělce života. Neidealizuje ho, ukazuje Disraeliho jako mladíka s nedostatky – je okázalý, chlubivý a soustředí se především na vlastní sebeprezentaci. Postupně se však jeho portrét vyjasňuje. Jeho neobvyčné manželství se stává symbolem hluboké oddanosti a úcty. S přibývajícím věkem Disraeli odkládá ambice a masky mládí a jeho přátelství s královnou Viktorií je plné dojemného citu. Jeho život končí s důstojností a ve vrcholné formě, byť poznamenaný únavou.