Živé obrazy

Adolf Branald dokončil svou autobiografickou knihu Živé obrazy v roce 1990. Tato kniha, která navazuje na Skříňku s líčidly a Valčík z Lohengrina a tvoří třetí část čtyřdílného Příběhu se zpěvy a tanci, se skládá ze sedmi samostatných kapitol. V nich autor vypráví o svém životě, rodině a lidech, se kterými se setkal v letech 1945 až 1960, v období plném rozporů. Ačkoliv se vzpomínky točí kolem domu spisovatelů a nakladatelství na Národní 9 v Praze, autorovy nezapomenutelné zážitky z cestování jsou stejně zajímavé. Kniha zaujme neobvykle kritickým pohledem na vlastní život i na chování lidí v těžkých časech, kdy radostné zpěvy a tance často skrývaly smutek. Vedle cenných historických informací je právě tato upřímnost jednou z hlavních předností Branaldovy nové prózy.