Žít v dialogu

Kniha „Žít v dialogu“ je druhým svazkem myšlenek Tomáše Halíka, uspořádaných podle témat. První díl, „Žít s tajemstvím“, se věnoval především teologickým a filozofickým úvahám. Tato kniha je širší a zahrnuje také pohledy z oblasti sociologie, historie a politologie, vždy ve vztahu k náboženství. Autor se zabývá vztahem mezi různými náboženstvími, postojem české společnosti k víře, propojením náboženství a politiky, proměnami církve v průběhu dějin a konečně vztahem víry a humoru. Podstatou etiky dialogu je ochota vzdát se nároku na výlučnou pravdu. To ale neznamená pravdu opustit, ale spíše ji prožívat hlouběji a pokorněji, uvědomit si, že pravda je rozsáhlejší a živější, než jak se nám dosud jevila. Česká zbožnost, poznamenaná minulostí, je opatrná a těžko uchopitelná. Přesto má svou hodnotu, sílu a osobitost, podobně jako česká réva, o které se zmiňuje král Karel ve sporu s Buškem z Velhartic. Křesťanství by mělo být součástí politiky, ale jako kritický hlas, který upozorňuje na zneužívání moci. Má plnit roli proroků, odhalovat mocenské iluze a připomínat, že i vládci jsou lidé a nesmí se stavět nad zákony.