Karel Šiktanc v souboru třinácti básní proniká do hlubokých úvah o lidské existenci, o tom, co nás naplňuje a co naopak ničí. Svým typicky mistrným jazykem se staví do role obránce lidskosti a humanity a k probuzení tohoto ducha oslovuje vše živé – lidi, zvířata, i abstraktní pojmy a nadpřirozené síly. Jeho básně jsou zároveň kritickým pohledem na současný svět, na jeho morální úpadek, lhostejnost a krutost, a zároveň hlubokým zamyšlením nad věčným protikladem života a smrti.