Zahradou těch, které mám rád je šestý soubor esejů Milana Kundery, který vznikal v letech 1989 až 2008. Texty, jež se původně objevily spolu s dalšími úvahami ve francouzské knize Une rencontre (Gallimard 2009), se zaměřují především na umění románu. Kundera v něm vnímá román jako nejtypičtější evropskou uměleckou formu (s odkazy na Rabelaise a Cervantese) a jako prostředek k odhalení skrytých aspektů lidského života (s příklady jako Carlos Fuentes, Anatole France a Curzio Malaparte). Kniha se také věnuje zkušenosti života v cizí zemi (s odkazy na Věru Linhartovou, Škvorecké a Danila Kiše) a vzdává hold osobnostem, které se postavily proti všeobecné hlouposti (například Fellini). Tito lidé tvoří pro Kunděru jeho „zahradu těch, které má rád“.