Kniha přináší svědectví Devátého, Hegenbarta, Jičínského, Nevařila, Rumla, Sedláka, Uhla a Urbánka po dvaadvaceti letech od listopadu 1989. Vzpomínají na události, které se odehrály na plénu ÚV KSČ, kde Jiřina Švorcová navrhla Rudolfa Hegenbarta na post generálního tajemníka namísto Miloše Jakeše, a na roli Jana Rumla, který se v té době aktivně angažoval v Občanském fóru. Kniha se ptá, proč se Hegenbart rozhodl promluvit až po tak dlouhé době, proč Jan Ruml zmírnil své původně ostré postoje, a proč byl Stanislav Devátý v listopadových dnech ukryt v Polsku. Zkoumá také pohled Štrougalových poradců Nevařila a Sedláka na příčiny rozpadu socialistického systému a osud disidenta Petra Uhla, který byl po revoluci vystaven pronásledování. Autoři, kteří se k otevřenému vyprávění odhodlali až po letech, odhalují dosud neznámé souvislosti událostí 17. listopadu 1989.