Julian Barnes v úvodu svého jedenáctého románu přiznává, že ačkoliv nevěří v Boha, občas mu pocit víry chybí. Tato upřímnost odráží jeho vlastní cestu od ateismu k agnosticismu a oslovuje mnoho lidí v dnešní sekulární době, kteří se potýkají s úzkostí z umírání a smrti. Jeho nejnovější kniha je rozsáhlá a hluboká úvaha o lidské konečnosti, která kombinuje racionální a praktický pohled s přiznáním hluboké, často potlačované hrůzy z neznáma. Román je zároveň obsáhlým přehledem toho, jak lidé v průběhu dějin vnímali smrt, a to na konkrétních příkladech ze života významných spisovatelů a dalších osobností. Přestože se zabývá tak vážným tématem, Barnes píše s lehkostí, humorem, něhou i mrazivou upřímností, projevuje lásku k francouzské kultuře a nebojí se kritizovat britské stereotypy. Tato kniha znovu dokazuje, proč je považován za jednoho z nejlepších stylistů v anglické literatuře.