Z poslední galerie I, II

Ignát Herrmann, skrývající se za jménem Vavřinec Lebeda, shromáždil do této knihy své divadelní a kulturní kritiky, které původně vycházely v jeho oblíbeném satirickém časopise Švanda Dudák kolem roku 1900. Lebeda, postava s podobným humorem a pohledem na svět jako Jára Cimrman, bavil publikum nejen na stránkách časopisu, ale i při živých literárních vystoupeních. Jeho komika, která má osvobozující a očišťující sílu, vychází z vtipné ironie a osobitého jazyka. Prostřednictvím zdánlivě naivního "hlasu lidu" a v duchu masopustní zábavy odhaluje a zesměšňuje lidskou hloupost a šílenost.