Kniha je plná mladistvé radosti a energie, vyzařuje z ní hluboké štěstí z života v době socialismu. Autor si ale uvědomuje i těžkosti minulosti, vzpomíná na strasti svých rodičů a na vlastní nepříjemné dětství. S nadšením si vybavuje památné dny únorového vítězství a máje 1945, s vděkem vzpomíná na pomoc Stalina a Sovětského svazu. Havel se vědomě stává básníkem nového společenského zřízení, oslavuje jeho budovatele i ty, kteří ho posilují svou prací, a sám se k nim hlásí. Jeho poezie je živá, plná smyslových vjemů a zároveň si uvědomuje širší společenský a politický význam událostí.