Už dávno jsem si v autě často pouštěla oblíbené country album. Zvlášť jedna píseň mě zaujala – zpíval ji Luboš Veselý, jehož jméno mi tehdy nic neříkalo, ale jeho hlas se mi líbil. Pustila jsem si ji pořád dokola a pak jsem ho jednou zaslechla v rádiu. Tentokrát nemluvil do mikrofonu jako zpěvák, ale vedl rozhovor. A znovu mě okouzlil. Pochopila jsem proč. Stejně jako kdysi dokázal v písních vyprávět příběhy, teď uměl v rozhovorech naslouchat a vést je k podstatě. Není mnoho moderátorů, kteří dokážou bavit a zajímat nejen hosty a posluchače, ale i sami sebe. Proto jsem si rádiovou stanici naladila pravidelně a těšila se na jeho vysílání. Tehdy se k hlasu přidal ještě pseudonym Xaver a já si podle jeho pořadů začala plánovat i cesty autem. Nezastavila mě ani noční vysílání. A asi za tu věrnost stanici a především tomu jedinečnému hlasu mě osud nakonec odměnil.