Wilth Ahwa

Připojte se k cestě časem, k řece, která formovala naše země. Šest autorů se spojilo, aby oslavili Vltavu, řeku, k níž je pojí osobní vztah. Vltava je životní silou krajiny, střídavě mírná i divoká, štědrá i nebezpečná – tak ji znali i naši předkové. Tato kniha vypráví o nezkrotném duchu Divoké řeky prostřednictvím sedmi příběhů, které vás zavedou do pravěku, ke Keltům, Germánům, Doudlebům i do dob Přemyslovců. Příběhy sledují chronologický vývoj. V raných dobách pohanství Vltava vládne a ovlivňuje osudy lidí, zatímco v pozdějších příbězích ustupuje s nástupem křesťanství do zapomnění. Kniha začíná předmluvou archeologa Ondřeje Chvojky z Jihočeského muzea. Lucie Kučerová, doktorandka zabývající se genetikou, zasadila svou povídku Řeky do doby bronzové, do časů, kdy vznikaly mýty a řeky dostávaly svá jména. Spisovatel Zbyněk Kučera Holub ve své povídce Krev Divoké řeky přivádí čtenáře ke Keltům, kteří hledají pomoc u svých spojenců u pramenů Vltavy. Archeolog Zdeněk Beneš ve svém příběhu Markwart popisuje nebezpečí, která Wilth Ahwa připravuje novým obyvatelům v době příchodu Markomanů. Milan Brabec v povídce Mnat z Dulebů přenese čtenáře do doby Karla Velikého, k soutoku Vltavy a Malše, mezi pohanské Doudleby. Následující příběhy se zabývají nástupem křesťanství. Jan Č. Galeta v Hněvu řeky vypráví o knížeti Bořivojovi a Ludmile, kteří se musí rozhodnout mezi uctíváním Paní řeky a křesťanského spasitele. Míla Lince v L.P. 921 zachycuje poslední vzdor staré bohyně nové víře. Kniha končí povídkou Bludička, která nabízí novou verzi legendy o kamenné žábě na zdi klášterního kostela v Českých Budějovicích, a je dílem Lucie Kučerové a Zbyňka Kučery Holuba.