Vzpomínky na jedno dobrodružství

Seňor don Robert Juan Carlos Fuljumer y Suipacha si vedl záznamy o svém dobrodružství s argentinským tangem. Jakmile se člověk tangu oddá, stane se jeho věčným zajatcem – a Robert Fulghum to ví velmi dobře. Proto se vydal do Argentiny, do kolébky tohoto tance. Jeho cesta nebyla snadná: loď, na které cestoval, ztroskotala při obeplouvání Jižní Ameriky, putoval vlakem s místními obyvateli, byl okraden na ulici a málem zahynul během prudké bouře. Mezi tancem se věnoval lekcím provazochodectví, ochutnával argentinskou kuchyni, seznamoval se s lidmi a hluboce se zamýšlel nad historií, politikou, ekonomikou a kulturou této země. Ale především tancoval. A tancuje dodnes, i po návratu do Spojených států. Autor totiž zjistil, že společenský tanec je jednou z nejúčinnějších preventivních metod proti stařecké demenci a Alzheimerově chorobě, snižuje riziko až o 76 procent. Tanec totiž aktivuje mozek, tělo, hudební cítění i emoce a vyžaduje rychlé rozhodování. Proto na otázku, zda je tango ve svém věku vhodné, odpovídá: „Nejsem blázen, a ani se nechystám být. Věřím v tancování a budu tancovat, dokud budu žít.“