Vzkříšení II.

Jeden z nejvýznamnějších románů ruské klasiky sleduje psychologický příběh o vině a pokání, a zároveň ostře kritizuje carský režim v Rusku konce 19. století. Hlavním hrdinou je kníže Dimitrij Ivanovič Něchljudov, příslušník ruské šlechty, který se chystá vstoupit do manželství s urozenou dívkou. Během účasti v soudní porotě, kde se řeší případ okradení a otravy obchodníka Smělkova, nečekaně spatří mezi obžalovanými Kaťušu Maslovovou – dívku, kterou kdysi vášnivě miloval během studií a s níž měl poměr. Tehdy jí dal jako odškodné sto rublů. S hrůzou nyní zjistí, že Kaťuša mu porodila dítě, které bohužel zemřelo, a zničená žena se kvůli zoufalství stala prostitutkou. Kaťuša je nespravedlivě odsouzena a čeká ji trest v podobě nucených prací na Sibiři. Dimitrij se ji snaží zachránit a nabídne jí manželství, ale ona ho odmítne. I přes neúspěšné odvolání k senátu se Dimitrij nevzdává a snaží se pomáhat i dalším vězňům. Oba, Dimitrij i Kaťuša, procházejí hlubokou vnitřní proměnou. Dimitrij rozděluje svůj majetek mezi rolníky a nakonec se vydává s Kaťušou na Sibiř. Kaťuša je nakonec osvobozena, ale rozhodne se zůstat s politickým vězněm Simonsovem, který se do ní zamiloval. Přestože Kaťuša Dimitrije hluboce miluje, nechce mu zničit život. Dimitrij je zdrcen, protože si teprve nyní uvědomil, jak moc pro něj Kaťuša znamená. Rozhodne se proto pokračovat v pomoci nespravedlivě odsouzeným. Autor v románu kritizuje nelidské podmínky ve vězeních, nespravedlivost soudů, lhostejnost bohatých k chudým a kritizuje i ruskou pravoslavnou církev. Melantrichova knižnice, sv. 21.