Tato kniha se neřadí mezi pečlivě propracované a realistické životopisy, které se dnes často vydávají za romány. Je to spíše osobní svědectví muže, který byl nucen se vyznávat pod tlakem veřejnosti a v situaci, jež se podobá středověkým soudním procesům. Stejně jako Rousseauovy „Vyznání“ i Mayův životopis je především obhajobou a reakcí na kritiku nepřátel, nikoli upřímným a objektivním pohledem do vlastního nitra.