M. Horníček ve své zpovědi o Mariánských Lázních vyjadřuje nejen osobní náklonnost k městu, které vnímá jako místo pro klid a rozjímání, ale také shrnuje své životní hodnoty a přesvědčení. S moudrostí a lehkostí se zamýšlí nad běžnými i výjimečnými aspekty života, nad krásou a uměním, nad vztahy k druhým a nenásilně vybízí čtenáře k zamyšlení nad proměnlivostí a krásou světa kolem nás.