Ticho noci přethrl ostře znějící hlas telefonu. Marta Ilfordová se ztěžka posadila na posteli: „Ano?,“ dýchala ospale do sluchátka.
„Marta?,“ zeptal se mužský hlas.
„U telefonu,“ řekla automaticky.
„Ty mně nepoznáváš Marto?“
Najedno ucítila Marta tlukot srdce až v krku. Ten hlas, ten muž - můj Bože, to nemůže být pravda… „Larry?,“ šeptala přidušeným hlasem.
„Konečně Marto. Jsem skutečný. Stýskalo se ti po mně, že?“
„Ne…,“ chroptěla Ilfordová. Sluchátko jí vypadlo z ruky. Marta Ilfordová mluvila se svým mužem. Ale Larry byl už rok mrtvý.