Vize Codyho

Jack Kerouac psal svůj vrcholný román Vize Codyho zhruba ve stejné době jako svůj nejznámější a nejprodávanější titul, Na cestě – tedy v počátcích 50. let. Přestože o výjimečnosti díla věděli nejen jeho přátelé, jako Allen Ginsberg, ale i nakladatelští redaktoři, Vize Codyho vyšly až v roce 1973, čtyři roky po Kerouacově smrti. Důvodem byla skutečnost, že román předběhl svou dobu a literární vkus, a byl tak pro nakladatele příliš odvážný. Vize Codyho vynikají především Kerouacovou naprostou otevřeností a uvolněním autocenzury, což se výrazně liší od střídmějšího stylu Na cestě. Autor zde plně rozvíjí své básnické nadání. Román, věnovaný Kerouacovu příteli a inspiraci Nealovi Cassadymu (kterého známe jako Deana Moriartyho z Na cestě a Codyho Pomeraye), obsahuje přepis magnetofonových nahrávek jejich rozhovorů. Tyto nahrávky mají nejen literární, ale i historickou hodnotu, protože osvětlují minulost a zážitky dalších významných představitelů beat generation, například Williama Burroughse, a jsou opět velmi otevřené. Allen Ginsberg v předmluvě popisuje knihu jako „naprostou výměnu informací a myšlenek plných lásky mezi dvěma muži, z nichž každý nabízí tomu druhému příběh své mysli – nevšední situace, jíž máme to privilegium být svědky.“ Český překlad vychází poprvé a nabízí mimořádný zážitek nejen milovníkům beat generation, ale i kvalitní literatury. Ginsberg zdůrazňuje, že „obejdeme-li Kerouaka, necháme stranou nesmrtelné srdce, knihu, jež je obrovskou mantrou porozumění a vroucí lásky k americkému muži, k jedné zápasící heroické duši.“ Josef Rauvolf získal za překlad v roce 2012 Cenu Josefa Jungmanna. Střední část románu představuje doslovný záznam rozhovoru s Codym Pomerayem, který Kerouaca fascinoval svou svobodou, otevřeností a bezprostředností. Cody se stal jednou z klíčových postav Na cestě, ale ve Vizích Codyho je mu věnován mnohem větší prostor a kniha je nejen jeho portrétem, ale i poctou nejbližšímu příteli.