Víra a kultura - Pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie

Původní myšlenka spočívala ve zkoumání vztahu víry a kultury v současné české společnosti prostřednictvím časopisu Studie. Vzpomínám si, jak mi dr. Tomáš Halík sdělil tento záměr během ranní návštěvy Lateránské univerzity. Začal slovy: „Dnes v noci jsem nemohl spát a přemýšlel jsem…“ A nyní je toto dílo dokončeno. Je průkopnické minimálně ve třech oblastech: kulturně-historické, teologické a duchovně-mravní. Z kulturně-historického hlediska je Halíkova práce prvním pokusem o hlubší posouzení časopisu Studie, jeho hodnot a zasazení do kontextu exilových a domácích samizdatových publikací. Bude cenným zdrojem pro budoucí kulturní historiky, kteří se budou zabývat křesťanským, zejména katolickým, disidentstvím v době komunistické vlády. V teologickém smyslu jde o první snahu o prozkoumání nového chápání vztahu mezi vírou a kulturou, které se vyvíjelo v předkoncilových diskusích, bylo přijato na koncilu a dále rozvíjeno Janem Pavlem II., s ohledem na specifické české prostředí. Autor postupuje metodou tematických sond, které považuje za nejvýstižnější pro odhalení skrytého povědomí národa. Těchto sond je šest: evropská kultura a naše místo v ní, společenské problémy vědecko-technické civilizace, konfrontace křesťanství s marxismem a komunismem, výzva sekularizace, problematika rozporuplných českých tradic a sebereflexe českého katolicismu. Halík zkoumá názory autorů z časopisu Studie, hodnotí je a doplňuje, co jen naznačili. Takto odhalil klíčové teologické problémy české existence v těžké době komunismu a syntetizoval roztroušené myšlenky. Jeho kniha je tak i zhodnocením českého teologického úsilí a pro autory, kteří byli předmětem jeho analýzy, jakýmsi zpovědním zrcadlem. Halíkova práce je však i prostředkem a katalyzátorem sebeuvědomovacího procesu, který je nezbytný pro každou společnost, aby se nestala pouhou bezduchou hmotou. V roce 1975 se Václav Havel v dopise prezidentu Husákovi zamýšlel nad důsledky potlačení kulturních časopisů a ptal se, jak tato mezera ovlivní duchovní a mravní atmosféru a schopnost „vidět se“. Dnes, po sametové revoluci, žijeme ve svobodě. Potřebujeme někoho, kdo by pronikl do hlubin kolektivního povědomí a formuloval, co v něm zahlédl, aby nám nastavil zrcadlo, v němž bychom se mohli sebepoznávat, růst a otevřít se vyšším hodnotám a evangeliu. Tímto někým je Tomáš Halík, který se podjal této náročné, ale potřebné práce – nastavit nám zrcadlo k sebezpytování, abychom si uvědomili svá selhání i úspěchy a obnovovali odvahu sloužit národu. Jsem autorovi zavázán zvláštní vděčností, neboť díky jeho práci na této knize nebyla má práce na časopisu Studie marná. V okamžiku, kdy Studie končí svou fyzickou existenci, se našel někdo, kdo se jich tvořivě ujal, povýšil je na dějinný a kulturní fakt a umožnil jim působit i doma na širší okruh zájemců. Jen tak vzniká živá tradice.