Tato kniha obsahuje veselé historky, které si zaznamenávali zaměstnanci prachatického hospice. Některé se staly nedávno, jiné před lety. V hospici lidé umírají – a dobrá péče se pozná právě podle toho, jak důstojně a v klidu k tomu dochází. Je to zvláštní myšlenka, že? Snažíme se, aby lidé odcházeli bez jakékoliv bolesti, ať už tělesné, duševní, sociální nebo duchovní, a s vděkem za svůj život. To je náročný cíl. Možná proto se u nás často setkáváme s radostí, úsměvy, něhou, laskavostí a dokonce i s humorem. Ten je často znakem toho, že se člověk smířil se svou nemocí.